Dosud jsem se věnoval použití WD Black2 pouze na Windows platformě. Jak již zaznělo, má to prostý důvod: samotný Western Digital z hlediska rozsekání disku na partišny jinou třídu OS nepodporuje. Obvyklé řešení, které budete schopni vygooglit, doporučuje nechat dodávaný nástroj rozporcovat disk pod Windows a následně ty partišny překlopit do linuxových (Ext4, btrfs, reiser4 pokud jste masochisti, …) a disk začít používat.

Tajuplně také vypadají informace o tom, že tento disk je podporován pouze ve Windows, jelikož WD pro něj v rámci instalace dodávaných aplikací instaluje též speciální ovladač. Inu, nevím, přiznám se, že po tom jsem se nepídil. Moje úvaha, kterou se to nyní pokusím vyvrátit je tato:

Čerstvě vybalený disk se po připojení do počítače tváří jako jediný 1,12TB disk. Jako na takový se na něj ostatně nainstalují i Windows 8 (či jakákoli jiná verze). Je hezké, že WD alespoň udělalo obslužnou elektroniku tak, že je to takto bezbolestné. Problém by samozřejmě nastal, kdyby byly Windows 8 větší než 120GB SSD část a částečně tak přesáhly do HDD části. Ale to by mělo problém daleko více lidí :-).

Takže, dle mého soudit nic nebrání tomu provozovat tento disk nerozsekaný na dvě partišny, resp. na SSD a HDD část. Nikdo vám nemůže zakázat prostě ten software nepoužít a nechat disk v jednom kuse. Teď v tomto myšlenkovém experimentu neřeším, že to není dobrý nápad jak z hlediska bezpečnosti (je to pak v podstatě JBOD pole), tak z hlediska výkonu (data za 120GB hranicí budou na pomalé HDD části). V principu tomu prostě nic nebrání. Totéž může platit i pro Linux či jiný OS. Navíc linuxové distribuce nejsou tak prostorově náročné jako Windows, takže poté, co vám řekněme Ubuntu obsadí těch 10 GB, zbývá ještě zhruba 100GB prostor na SSD části, než přijde na přetřes HDD část.

Tento způsob použití disku má samozřejmě jedno významné úskalí: jakmile byste 1,12TB disk zaplnili z více než 120 GB, výkon SSD části půjde nezbytně do kopru. SSD část totiž bude zaplněna ze 100 %, což jak víme, SSD diskům nesvědčí.

Nicméně podívejme se, jak se WD Black2 použitý předtím na Windows 8.1 a rozdělený na SSD a HDD část dodávaným softwarem, tváří v Linuxu.

Ano, partišny jsou jasně oddělené a pokud můžeme věřit linuxovému nástroji, dovoluji si vám tímto nabídnout informace o rozdělení SSD a HDD části s přesností na sektory. Tímto ale moje experimenty končí, disk nemáme zapůjčen na neomezenou dobu a více se toho nestihlo.

Na závěr musím dodat ještě jednu poznámku: použití WD Black2 jinde než pod Windows má jedno teoretické specifikum: není nástroj pro řízení chodu HDD části, tedy zejména její zastavování při nečinnosti. HDD navenek není vidět, je vidět pouze celá jednotka. Jestli se HDD část ve Windows řídí pomocí nějakého ovladače, nebo se o to stará firmware výrobku, tj. automaticky elektronika, je otázkou. Věřím ve druhou variantu, jelikož nově vydaný firmware v březnu právě řešil příliš časté zastavování HDD části. Kdyby to řídil sw ovladač, nebylo by nutné kvůli úpravě flashovat celý WD Black2.

WD Black2 tedy dle mého osobního názoru použitelný pod Linuxem je. V Linuxu je jedno, jestli to nějaký nástroj rozdělí na C: a D:, na SSD části si jednoduše vytvoříte /, na HDD části třeba /home a je to. Jen je to trochu celé komplikovanější proces než automatika pod Windows, ale čísla sektorů vám dnes nabízím.