Úvodem připomeňme, že tzv. UserBenchmark je onen test, který si v roce 2019 prošel významnou kauzou. Po vydání procesorů Intel Coffee Lake totiž jeho autor změnil metodiku výpočtu celkového skóre, aby procesory Intelu nezaostávaly za procesory AMD a navzdory nižšímu počtu jader nadále vítězily. Celkové skóre, které se počítalo jako vážený průměr jedno- čtyř- a vícejádrového výkonu, bylo tehdy nově nastaveno tak, aby 98 % vícejádrového výkonu bylo ignorováno. Což mělo za následek, že řada uživatelů i recenzí začala ignorovat skóre testu UserBenchmark.

Nyní se - zrovna jako na potvoru - objevily výsledky vzorku Ryzen 5 7600X v tomto testu. Nebudeme se zaobírat celkovým skóre, pouze dílčími výsledky:

Ty ukazují obrovský (56%) posun jednojádrového výkonu oproti Ryzen 5 5600X, cca 40% posun při využití 2-8 vláken a pouze 23% při 64 vláknech (tj. při využití všech jader / vláken).

Tady bych rád varoval před unáhleným optimizmem co do posunu jednojádrového výkonu. Jak víme, UserBenchmark byl nakloněn Intelu a je možné, že jeho zátěž zkrátka byla koncipována tak, aby profitovala z vysoké taktovací frekvence a větší L2 cache. Je pravděpodobné (a s ohledem na to, co AMD avizovala o jednojádrovém výkonu v CineBench prakticky jisté) , že tento výsledek nereprezentuje, jak se bude procesor chovat v ostatních aplikacích.

Co však stojí za pozornost, je mezigenerační posun výkonu při zátěži 2-8 vláken, který je velmi (řekněme) stabilní. Kontrastuje to s prvními výsledky procesorů Intel Raptor Lake, které mezigeneračního posunu dosahují zvýšením počtu malých jader. Při zátěži, která je delegována pouze na velká jádra nebo velká a jen část malých, je tak posun výkonu nízký, neboť potenciál přidaných malých jader nedokáže procesor využít:

• Core i5-13600K a Core i7-13700K otestovány

Zde však bude Raptor Lake ve většině benchmarků ve výhodě, neboť většina testuje pouze kombinaci zátěže jednoho jádra a všech jader / vláken, ale nic mezi, co architektuře nesedí.