Možná vás také zajímá, zda pětadevadesátka dokáže nahradit váš stávající CD přehrávač, případně DVD Audio přehrávač. Proto jsme udělali následující poslechovou zkoušku naslepo, se srovnáním s velmi kvalitními stroji. Ta by měla ukázat, co se skrývá v jejích převodnících, které napájejí pouze dvoukanálový výstup.

Na čem se testovalo

Poslechové testy byly provedeny na reproboxech SLJ-Audion1 (T18A). Audiony patří k tomu nejlepšímu, co je v oblasti aktivních reproduktorů k dostání. Mají přísně monitorový projev, nepřidávají zvuku vlastní charakter. Abych zcela vyloučil potencionální vliv korekčního předzesilovače, připojil jsem DMR-E95H přímo RCA-XLR kabelem (SLJ RX5m) na vstup těchto aktivních monitorů (Audiony mají vlastní nastavení citlivosti, viz obrázek).

Důstojným soupeřem v testování kvality zvuku byly Panasonicu dva přístroje. SACD přehrávač Sony SCD-XB940 pro poslech CD, u kterého byly z důvodu objektivity testu vyřazeny digitální filtry pro CD a CD/DVD-Audio přehrávač pak Pioneer DV-668A. Mohlo by se zdát nefér postavit rekordér střední kategorie proti těmto jednoúčelovým přístrojům v podobné cenové kategorii, ale uvidíme, jak obstojí.

Poslech naslepo

Testu naslepo ze zúčastnili tři posluchači, recenzent, profesionální hudebník, a člověk „z lidu“, byť lidu audiofilního. Byly jim předloženy nahrávky, které mohou zpracovat buď všechny tři přístroje, nebo alespoň dva, včetně testovaného rekordéru. Aby bylo srovnávání férové, byly poslouchány dvoukanálové nahrávky, případně byl multikanálový Pioneer poslouchán ve dvoukanálovém downmixu.

Před tímto testem byl ještě rekordér porovnáván s dvoukanálovým výstupem multikanálového přehrávače stejného výrobce, modelem Panasonic RA-82, subjektivně se kvalita DVD-Audia nelišila, lze tedy předpokládat osazení převodníky a analogovými obvody obdobných kvalit.

Posluchačům byly předloženy následující nahrávky v uvedených kombinacích přehrávačů:

CD

• W.A.Mozart: Requiem (DDD, Nikolaus Harnoncourt, Wiener Staatsoperchor, TELDEC 1982/1991)
• E. Grieg: Peer Gynt Suite 1+2 (DDD, Sir Neville Mariner, Academy of St. Martins in the Fields, Hanssler Cloassics, 1994)
• Carmina Burana (DDD,Z. Mehta, London Philharmonic, London Philhalmornic Choir, TELDEC 1993/2000)
• A.Vivaldi: Quattro Stagionni (DDD,F.Biondi, Europa Galante, Opus111, 1991)
• Jiří Bárta: Bach: Cello Suites 1,2,3 (DDD, Supraphon)
• Mike Oldfield: Guitars (bez dalších informací o záznamu, 1999)

Na přístrojích SACD Sony XB940, Panasonic DMR-E95, Pioneer DV668.

LPCM na DVD-Video

• Eagles: The Hell Freezes Over (DDD, LPCM stopa, Image Entertainment, 1999)
• W. A. Mozart: Kouzelná flétna (DDD, LPCM 48kHz/16bit, James Levine, Metropolitan Opera and Chorus, Deutsche Gramophone 1992/2000)

Na přístrojích: Panasonic DMR-E95, Pioneer DV668 (Sony XB940 není DVD přehrávač)

DVD-Audio

• Carmina Burana (DDD, Z. Mehta - nahrávka stejného představení jako na CD, ale ve verzi DVD-Audio, TELDEC 1993/2001)
• The Corrs: In Blue (DVD Audio)

Na přístrojích Panasonic DMR-E95H, Pioneer DV668 (Sony XB940 není DVD přehrávač)

MP3

• MP3 z CD A.Vivaldi: Quattro Stagionni (F.Biondi)

Na přístrojích Panasonic DMR-E95H, Pioneer DV668 (Sony XB940 není MP3 přehrávač)

Test probíhal skutečně naslepo, tzn. že posluchači nevěděli, který přístroj v danou chvíli poslouchají. Ač se posluchači původně domnívali, že se nejedná o zvukově zdařilou konstrukci, protože jde o jednoúčelově stavěný rekordér, dočkali se několika příjemných překvapení.

CD Audio

V přednesu CD Audio disků průzračností a dokonalým stereofonním obrazem vedl podle očekávání Sony XB-940. Panasonic DMR-E95H neposkytuje nijak ohromující zvuk, ale nenutí nahrávce vlastní názor. Místy by se mohl zdát jeho projev až nudný, což je ale mýlka. Je monitorový, přímočarý, prostý specifických zabarvení - a tak by to mělo být.

Velmi komplikovaný, ale dokonalý souzvuk sboru, sólistů a orchestru v nahrávce Mozartova Requiem přehrává rekordér sice bez velké plastičnosti, ale jednotlivé nástroje a části sboru lze od sebe velmi dobře rozlišit. V tom na celé čáře předbíhá puristicky stavěného Pioneera.

Při poslechu sólového violoncella v Bachových Suitách (provedení Jiřího Bárty) jsme poněkud postrádali typickou syrovost nástroje, který v Bachově době teprve dostával konkrétní podobu a autorovi se přičítají i některé jeho konkrétní technické modifikace.

Příjemné tóny Griegova Gynta, této klasické perly, ve které ovšem najdete i motivy slučitelné s kvalitní moderní hudbou až popem, zněly sice místy až obyčejně, avšak příjemně, na rozdíl od přístroje Sony, který v dynamických pasážích Sluje krále hor dokáže unavit sluch.

Neobvyklá nahrávka Čtyř ročních období v podání Europa Galante a Fabia Biondiho, provedená na dobových nástrojích a obdařená neuvěřitelnou dynamikou je oříškem hlavně pro reproduktory. Protože jsem se v tomto ohledu mohli na Audiony, osazené měniči Seas T18, zcela spolehnout, zbytek partu byl už na rekordéru Panasonic. Nahrávka tak, jak nám ji Panasonic předvedl, byla velmi přesvědčivá v rychlých dynamických pasážích houslí a nezaostávala ani v pomalejších orchestrálních částech. I když byly oba soupeři nakonec hodnoceni posluchači lépe, museli jsme se k poslechu vracet vícekrát, abychom se přesvědčili, že se nemýlíme. Panasonic se nechal předběhnout jen o vlásek za příslovečným netopýřím uchem, které v tomto případě dalo prvenství Pioneeru.

Carmina Burana - moderní dynamické operní dílo Karla Orffa. Notoricky používaná a zneužívaná (především v horrorových filmech) „Oh, Fortuna“ zazní z CD-Audio (stejnou nahrávku máme i na DVD-Audio) poměrně bravurně ze všech tří přístrojů. „In trutina“, skladba ne nepodobná smutné árii Paminy z Mozartovy Kouzelné flétny (viz poslech LPCM na
DVD-Video), vyžaduje, aby přehrávač nezaváhal v tichých pasážích. Pořadí ohodnocené posluchači - 1. Sony SCD-XB940, 2. Panasonic DMR-E95, 3. Pioneer DV-668A.

Oldfieldovy kytary, akustické španělky i ty elektrické nebo akustické se snímači, zní sice velmi přesvědčivě a v podstatě stejně na všech třech poslouchaných přístrojích, nicméně zkušené ucho po pár vteřinách rozpozná silný korekční zásah. Lze to přičíst následnému, možná necitlivému elektronickému zpracování nahrávky při masteringu a editaci, který posunuje Oldfieldovu hudbu více do „líbiva“. Ale i tak při prvním hrábnutí do strun poznáte, že hraje mistr nejen strunných i jiných nástrojů. Panasonic takové zelektrizované nahrávce neublíží, a díky svému dobrému přednesu nahrávka neztratí alespoň nic z toho, co jí ještě zvukař ponechal.

LPCM na DVD-Video

Hudební DVD-Video Eagles: The Hell Freezes Over obsahuje všechny stopy v kvalitním prostorovém zpracování ve formátu DTS. Díky Audionům jsme ale jako posluchači poznali, že jakýkoliv kompresovaný formát má jisté limity, a protože jsme chtěli nechat i v tomto případě slovo vnitřním převodníkům testovaných přístrojů, zvolili jsme LPCM 48kHz stopu. Sony SACD se toho testu nemohlo zúčastnit, nepřehrává totiž DVD.

Eagles hrají velmi dobře (nejen naživo) a zdá se, že si Panasonic poradí s DVD-Video ještě lépe než s Audio-CD. Pioneer i Panasonic na výbornou, Pioneeru jsme ovšem ještě dali navíc hvězdičku za krásně spojité basy.

Kouzelná flétna (DDD, LPCM 48kHz/16bit, NTSC) - poslouchali jsme árie Paminy a Papageny a Papagena. Královna noci není na tomto DVD příliš dobrá, jinak špičková Luciana Serra asi neměla svůj den. Kathleen Battle jako Pamina je ovšem zcela nezapomenutelná a celý záznam představení patří vlastně jen jí. Dávat tentokrát navíc Pioneeru hvězdičku už nebylo předmětné, oba na výbornou.

DVD-Audio

Testu se opět nezúčastnil poněkud úzkoformátový, ale excelentní Sony SCD-XB940, jak už bylo řečeno, nepřehrává DVD. Poslouchali jsme stejné skladby stejného představení Carminy, jako v případě CD Audio. Pioneer ovšem v tomto případě Panasonica lehce předbíhá, i když opravdu jen lehce. Fortuna je čistší a detailnější. Bohužel ne příliš akustické (unplugged), ale elektronické, popové i traditional „The Corrs“ na albu „In Blue“ - mohlo by se zdát, že nejsou náročnou nahrávkou, ovšem Andrein vokál je velmi barevný a tak jsme si poslechli i tuhle nahrávku. Panasonic při poslechu potvrdil kvalitu převodníku, hlas zní báječně. Hudební doprovod jsme nemohli příliš hodnotit, jde o elektronickou a elektronicky zpracovanou hudbu.

MP3 a WMA

Kompresní formáty už nepatří mezi audiofilní parketu, i když jsme je poslouchali, omezím se v tomto případě pouze na konstatování jak to vypadá s kompatibilitou DMR-E95H s MP3kami. WMA rekordér nepřehraje, ale MP3 zvládá i ve variabilním toku. Soubory musí být označeny koncovkou MP3. Pioneer měl narozdíl od Panasonicu problém se správným zobrazením času skladby - počítadlo utíkalo několikanásobně rychle vpřed a nevypovídalo nic o skutečném čase nahrávky.