Letní téma: vybíráme kompakt s výměnnými objektivy
Kapitoly článků
2008: Olympus a Panasonic představují systém Micro Four Thirds
Éra těch velkých novodobých mirrorless systémů, které svým způsobem navazují na někdejší analogové hledáčkové přístroje (slovo někdejší berte s rezervou, třeba Leica i Voigtländer (Cosina) ty své stále prodávají), započala před 4 lety. Olympus již pár let předtím cítil, že mu technologicky ujíždí vlak, neboť přes všechny snahy v oblasti objektivů (které měl velmi, velmi dobré) se prostě s malými 4/3 („Four Thirds“ čipy s crop faktorem 2,0× nemohl APS-C konkurenci či dokonce full-frame rovnat. Panasonic zase hledal cestu, jak se pořádně prosadit i ve vyšších trzích než byly ultrazoomy. A tak provedli registrované partnerství.
Nespornou výhodou Micro Four Thirds systému je registrová vzdálenost objektivu (Flange focal distance), která u něj činí 19,25 mm - umožňuje tak pomocí adaptéru použít objektivy jiných systémů s touto hodnotou vyšší - tedy nejen legendární M42 (s registrovou vzdáleností 45.46 mm), ale třeba také objektivy pro všechny kinofilmové bajonety Canonu, Nikonu, Pentaxu, Minolty/Sony či v podstatě kohokoli dalšího včetně hledáčkových jako M39, Contax G a kýblu dalších. To je obrovská výhoda pro všechny foto nadšence.
Nevýhodou pochopitelně je shodná velikost čipu s 4/3 systémem, tedy prodloužení ohniskové vzdálenosti na dvojnásobek. Z 50mm objektivu tedy máte 100mm atd, tedy použití širokoúhlých objektivů se zde poněkud míjí účinkem. Další nevýhodou je uzavřenost systému, kdy přistoupení dalšího výrobce je kvůli různým poplatkům víceméně nemožné (ekonomicky). A dnes už víme, že se tak ani nestane, neboť všichni ostatní výrobci si udělali systémy vlastní.
Každopádně společnosti Olympus a Panasonic byly první a podařilo se jim to samé jako třeba Applu s iPody, iPhony a iPady: vytvořit zbrusu nový trh. Zájem o bezzrcadlové systémy stále roste. Nakolik v počátcích pomohly reklamy, ve kterých vystupovali herci formátu oscarového Kevina Spaceyho, toť otázka.
Dnes už by možná Ricky Fitts točil nahého Lestera Burnhama něčím od Olympusu :-)...
Leden 2010: Samsung NX přichází
Samsung se po několika letech spolupráce s Pentaxem na zrcadlovkách s bajonetem Pentax K nakonec osamostatnil a než aby se pokoušel konkurovat na již ovládnutém trhu D-SLR, rozhodli jeho kravaťáci o vstupu na pole bezzrcadlovek. A jistě rozhodli správně. Samsung si stvořil vlastní systém NX vycházející ze zkušeností z Pentaxího K-mount, ale vše si dělá ve vlastní režii. Již třeba Pentax K20D (a jeho ekvivalent Samsung GX-20, ale i dřívější zrcadlovky) nesl 14,6Mpix CMOS snímač Samsungu a na něm právě zakládalo první tělo systému NX - z toho samozřejmě plyne APS-C 1,5× crop velikost snímače. Samsung NX10 rozhodně byl dobrým vstupem do neprobádaných vod.
Postupně na tomto snímacím čipu vyrostla i další těla, až před několika měsíci firma přešla na další generaci své CMOS technologie, tentokrát již BSI CMOS s efektivním rozlišením 20 Mpix - dodnes si takto vybavené fotoaparáty drží druhé místo, co se rozlišení týče.
Únor 2010: Sony ohlašuje systém NEX
Výhodou Sony jsou nesporně ty prakticky nejlepší snímače na světě (lepší má možná tak NASA, která je vyváží na orbitu pro různé americké vládní agentury, či dále do kosmu :-). A tak se v roce 2010 mohly při svém uvedení na trh pochlubit první přístroje nové řady 14,2Mpix Exmor CMOS snímačem známým ze zrcadlovek Sony či Nikon. Nyní se Sony vyšplhala na 24,3 Mpix s přístrojem NEX-7, navíc na bázi E-bajonetu nabízí i videokamerové přístroje (podobně jako Panasonic u Micro 43) až do filmového formátu Super-35 pro záznam 4k videa.
Systém NEX též staví na APS-C snímači s 1,5× cropem, což jej činí vhodnějším pro vyšší rozlišení i starší objektivy než Micro Four Thirds.