Protože jsme o DirectStorage dlouho nepsali, neuškodí si připomenout, oč vlastně jde. Jde o API pro práci s úložištěm. Můžeme ho přirovnat k tomu, co přineslo DirectX 12 oproti starším verzím z hlediska nároků na procesor a efektivitu zpracování velkého objemu požadavků.

V herním světě s OS Windows se doposud s úložištěm pracuje s využitím API vzniklých v době mechanických / magnetických pevných disků. Tato API po aplikaci vyžadují, aby se pracovalo vždy jen s jedním požadavkem. Dojde na požadavek o 64k datový blok, tento požadavek je přechroustán, zpracován, dokončen a teprve tehdy může dojít na další požadavek. U starších her a starších systémů ani nemělo nic jiného smysl, protože limitujícím prvkem byl pevný disk a to jak po stránce rychlosti čtení, tak po stránce toho, jakým způsobem fungoval. S přechodem k SSD a hlavně moderním rychlým SSD tato API generují obrovskou režii (overhead), takže jsou hardwarové prostředky plýtvány na řízení samotných přenosů namísto toho, aby byly využity pro samotné přenosy (nebo jiné úlohy).

Právě to řeší API Direct Storage, se kterým Microsoft přišel v souvislosti s novou generací konzolí Xbox. Díky němu se mohou významně zkrátit časy potřebné pro načítání her. Hovořilo se také o nasazení v klasických Windows, ovšem nedávno přišla studená sprcha. Nebo vlastně dvě. První, že Direct Storage bude podporováno pouze ve Windows 11 a druhá, že pro podporu musí být sestava osazena minimálně 1TB NVMe SSD. Přišly tedy dva zcela zbytečné a umělé požadavky, které z technologického hlediska nemají opodstatnění.

Dobrou zprávou je, že alespoň jeden z nich padl. Z webu Microsoftu byl odstraněn požadavek na 1TB kapacitu úložiště (že musí jít o NVMe SSD, zůstává). Zůstává bohužel požadavek na Windows 11, což je čistě marketingová záležitost, která má zjevně zvýšit zájem uživatelů o tento operační systém.

Samozřejmě zůstává požadavek na GPU podporující DirectX 12 s Shader Model 6.0, což je ovšem oprávněné.