O samotných řadičích jsem se zmínil již na předešlé stránce a každému budeme ještě jednu celou stranu věnovat. Ovladače i firmware/BIOSy/kernely k řačičům byly použity ty nejnovější, které byly k dispozici při začátku testování. U některých však stihly vyjít novější, ty jsem však aplikoval pouze v případě, kdy se testovaný řadič choval nějak nepatřičně. Nakonec tedy byly použity následující ovladače:

• 3ware 8506-8 release 7.7.0
• 3ware 9500S-8 release 9.0.1
• Adaptec AAR 2810SA driver/firmware 7244
• HighPoint RocketRAID 1820A driver/firmware 1.11
• ICP GDT8546RZ firmware 2.44
• Intel SRCS14L driver 5.3.0.15, firmware 2.42
• Promise FastTrak S150 SX4 BIOS 2.00.0.21, driver 2.00.0.25

Jak jste si mohli přečíst na úvodní straně, nejprve jsme měli od firmy AT Computers, partnera tohoto testu, zapůjčeno osm disků Seagate Barracuda 7200.7 s kapacitou 80 GB a modelovým označením ST380013AS. Vyjma screenshotů s popisem vlastnotí jednotlivých karet je v tomto testu nikde nenajdete.

Veškeré testy jsou v této recenzi provedeny s disky Seagate Barracuda 7200.7 o kapacitě 160 GB s modelovým číslem ST3160827AS, které podporují NCQ. Tyto disky nám zapůjčila firma ASBIS CZ, největší distributor HDD v CZ (distribuce Seagate, Maxtor, Hitachi). Asbis CZ je jednou z 32 poboček nadnárodní společnosti Asbisc Enterprices Ltd, která je největším distributorem počítačových komponent v regionu střední a východní Evropy.

Protože většina zmíněných řadičů je určena do 64bitových PCI slotů, zapůjčila nám firma AT Computers i základní desku Intel Entry Server Board SE7210TP1-E, která je postavena na chipsetu E7210, který podporuje jak 64bitové, tak 66MHz PCI-X sloty.

Do této základní desky jsme použili procesor Pentium 4 Northwood 1,8 GHz a DDR400 paměti značky Kingston, které však v této základní desce běžely pouze na efektivních 266 MHz. Protože jsou tyto řadiče zaměřeny spíše do serverů, zvolili jsme jako testovací platformu serverový operační systém, tedy Microsoft Windows Server 2003. Nepředpokládáme však nějaké větší rozdíly oproti desktopovým Windows XP, už jen proto, že ovladače pro XP a Server 2003 jsou stejné.

Jako systémový disk byl použit 120GB Maxtor D540X-4G a veškeré výsledky testů i obrazy partition byly ukládány na 250GB Maxtor MaXLine Plus II. Nejdříve došlo k instalaci Windows Serveru 2003, do něj ovladačů k základní desce z dodaného CD (chipset inf, síťové karty atd) a nakonec byly nainstalovány testovací programy. To vše zatím bez jakéhokoliv řadiče. Následně byla partition s takto nainstalovaným systémem uložena jako výchozí na 250GB disk. U každého řadiče potom došlo k nahrání této výchozí instalace, následovalo doinstalování ovladačů a příslušného software specifického pro daný řadič. Takto nainstalovaný systém byl uložen na 250GB disk, aby kdykoliv při použití příslušného řadiče byl k dispozici. Vzniklo tedy 7 obrazů partition, jeden pro každý řadič.

Po dlouhém váhání a předchozích testech jsme se rozhodli testy provést následujícími programy:

• WinBench 99 2.0 - poměrně starý, avšak osvědčený test, který stále má co říci. Simuluje zátěž disku, které způsobují konkrétní aplikace a poměrně věrně vypovídá o výkonu při klasickém používání počítače jedním uživatelem. Křivky přenosových rychlostí jsou spíše teoretickou záležitostí, ale leccos mohou napovědět, více jsem se jim věnoval v recenzi redukce z IDE na SCSI a v testu disků Samsung.
• PCMark04 1.2.0 - syntetický test, jehož vypovídací hodnota je sporná, avšak je poměrně populární a obsahuje test disku simulující zátěž při bootu počítače. Výsledky jednotlivých čtyř testů si navzájem odpovídaly, nikde nedošlo k žádnému překvapivému vybočení oproti ostatním, proto bylo použito pouze výsledné hodnocení.
• IOMeter 2003.12.16 - open source testovací nástroj, který je vyvíjen s ohledem na možnost simulování větší zátěže pro konkrétní podmínky. Pro účely tohoto testu jsme využili defaultní nastavení, které odpovídá typickému databázovému použití diskového pole a to jsme testovali za různého nastavení počtu simultánních přístupů na disk od 1 do 32 (skoky po mocninách čísla 2).

Všechny testy byly provedeny v čtyřdiskové konfiguraci s RAID 0, RAID 10 a RAID 5. Nejprve byl vždy proveden test v IOMeteru, který nepotřebuje mít na disku partition. Následně byla vytvořena jedna NTFS partition přes celé diskové s defaultními nastaveními a na té bylo testováno WinBenchem a nakonec PCMarkem. Při vytváření RAIDových polí došlo vždy, když to řadič umožňoval, k synchronizaci jednotlivých disků, tj. většinou k vynulování obsahu všech disků, aby náhodou k této inicializaci nedocházelo na pozadí během testů.