Mirek Jahoda: Jak Intel, tak AMD nachystali na rok 2011 dvě velká procesorová překvapení. Úspěšnost výsledku bohužel kolísala a to nikoliv směrem, který by pomohl vyrovnání sil na poli procesorů x86.

Povedenost škály procesorů Sandy Bridge v podstatě zakázala lidem v případě pořizování celé nové platformy koupit něco jiného a zdržela ji jen chyba v PCH Cougar Point (SATA). Intel sice v podstatě zařízl přetaktování mimo modely označené písmenkem K, to však nezabránilo tomu, aby Phenomy s mnohem horším poměrem výkon/watt najednou vypadaly obstarožně. AMD tak zůstal prostor hlavně při upgradech a to trvalo až do uvedení Llana v polovině roku.

Ačkoli v procesorovém výkonu je Llano daleko za Sandy Bridge či předchozím Lynnfieldem, GPU část má AMD díky někdejší akvizici ATI pro změnu daleko před Intelem. A když už konečně máme něco nejlepší, musíme to osolit cenou, řekli si soudruzi z AMD a z A8 i A6 nebyl pro desktop takový trhák, jaký by asi mohl být. V noteboocích, kde je to s diskrétní grafikou trochu obtížnější, získala AMD větší docenění.

Roky odkládaná odpověď na Nehalem a především konečně opravdu nová architektura CPU AMD měla však s velkou pompou přijít teprve na podzim. Už kódové označení Bulldozer prozrazovalo původní ambice a skutečně: uvést FX-8150 před rokem a označen jako čtyřjádrový, kdekdo se nad ním bude rozplývat. Takto jste si mohli přečíst články s nadpisy jako Černá středa (a to na jinak zdrženlivém webu ComputerBase.de) a FX-8150 či FX-6100 se líbil snad jen nejzaslepenějším příznivcům AMD.

Nejhorší na tom všem nebylo ani to, že AMD s FX nepřekonala žádný konkurenční model od Intelu, ale nedá se říci, že by byla s FX nějak výrazně před vlastními, dříve uvedenými Phenomy II X6. Tedy procesory těžící ještě hodně z toho, co se dá u AMD označit za zlatou éru.

O měsíc později zasadil Intel (alespoň v highendu) AMD ránu z milosti a uvedl Sandy Bridge-E. Drahá platforma je sice výkonnostně vzdálena čemukoli AMD, ale masy až tolik nevzrušila. Těm stačí čtyřjádrový Sandy Bridge bez E a nejspíš i jeho celkový počet spojů PCI Express.

Mezi nejpovedenější procesory tohoto roku se dá vyjmenovat celá řada Sandy Bridge od levného Pentia G, přes dvoujádrový, ale už dost výkonný Core i3-2100, Core i5-2300 až po 2500K. Na průšvihy se ukazuje také snadno a jména postižených modelů padla o tři odstavce výše.

David Ježek: Tohle tady asi budeme opakovat všichni: Sandy Bridge, se kterým Intel přišel hned v lednu 2011, je něco neskutečného. Úsporný, výkonný, skvěle taktovatelný čip s AVX instrukční sadou je prostě snem všech, kteří potřebovali co nejvyšší výkon, že jim nestačil ani Nehalem (ten čtyřjádrový). Přes počáteční bug se SATA řadičem v čipsetech, kvůli kterému dodnes řada desek nese přívlastek "B3", byl naštěstí rychle zažehnán.

AMD na toto nedokázala reagovat, z pohledu "Sandy Bridge drtiče" jednoduše Bulldozer totálně selhal. Zato se povedla APU rodiny Llano. Jestli volit Sandy Bridge, nebo Llano, bylo, zejména v noteboocích, primárně otázkou toho, zdali člověk potřebuje více CPU, nebo GPU. V CPU oblasti vítězí Intel, v GPU pak AMD.

Ale jinak byl víceméně celý rok klid. Kdo koupil začátkem roku Sandy Bridge, ten neměl po celý rok žádné vzrušení a troufnu si říci, že ani případný famózní úspěch Ivy Bridge jej k mnohatisícovému upgradu nedonutí (výkonu je zkrátka už dnes mnoho a PCI Express 3.0 nic moc z hlediska přicházejících 28nm grafik oproti 2.0 neřeší).

Lukáš Fiala: Ani Bulldozer bohužel není tím produktem, který po letech vrátí AMD zpět do hry o prestižnější cenové příčky. Samo o sobě to takovou katastrofou není, nepovedené produkty k hardware tak nějak patří a zatím každá firma, kterou takový nepodarek potkal, se z neúspěchu dříve či později oklepala. Jenže v případě AMD nekonkurenceschopný produkt není jedna ztracená generace, nýbrž trvalý stav. Informace, které prosakují ze zákulisí společnosti, zní docela hrozivě. Zkušení inženýři odcházejí, ti zbývající jsou znechuceni nedostatkem času a financí vyčleněných na vývoj a namísto dobrých výkonných procesorů vyrábí AMD především marketingové vlny.

Llano bylo především z nouze ctnost: uvažovat o něm stálo za to jedině díky dobrému integrovanému GPU, což je ale dílo (naštěstí ještě dobře fungující) AMD GPG, bývalé ATI. Ontario/Zacate a architektura Bobcat obecně těží z toho, že proti ní Intel nemá přímého soupeře, tím spíš, když vývoj Atomu směřuje k nižší spotřebě a rozměrům namísto zvyšování výkonu.

Peter Vavro: Kolegovia už spomenuli čo sa tento rok podarilo a čo nie, každému je teda už zrejmé, že hviezdou bola Sandy Bridge, sklamaním naopak Bulldozer. Venovať sa preto budem inej záležitosti, a to konkrétne funkčnou výbavou najpopulárnejších procesorov roka 2011.

Intel s novými Core procesormi v podstate zahubil prvotný zmysel pretaktovania – vziať lacný čip a spraviť si z neho podstatne výkonnejší, za neporovnateľne nižšie náklady. Skutočne taktovateľné sú len najvyššie modely (dva), ostatné len do určitej, vopred „predpísanej“ miery. Šetriť sa ale aj tak neoplatí, cenový rozdiel medzi nimi je minimálny. Tie najzaujímavejšie kúsky, ako Core i3 či Pentium Gxx, si dajú povedať len o pár megahertzov, čo nikoho nenadchne. Je to škoda, pretože genetické vlohy na vysoké pretaktovanie majú priam ideálne.

Druhou témou na zamyslenie je už spomínaná funkčná výbava. Uvediem príklad. Chcete mať najlepší procesor so všetkými funkciami? V poriadku, vezmete si teda ten najdrahší z aktuálnej ponuky. To znamená Core i7 2600K (resp. 2700K, ak sa obmedzíme na Sandy Bridge). Bohužiaľ, Intel sa rozhodol ochudobniť tento čip o funkcie TXT a VT-d. Obe síce nie sú až tak významne dôležité „pre bežných ľudí“, ale v špecifických prípadoch môžu poskytnúť veľkú pridanú hodnotu (virtualizácia a bezpečnosť).

No fajn, tak si nalistujeme model, ktorý tieto funkcie má – Core i7 2600. To ale taktiež nie je ideálnym riešením – prichádzame o možnosť úplne voľného pretaktovania a dostaneme aj slabšie grafické jadro.

Uznávam, sú to len detaily a možno aj ľahko vysvetliteľné (K-čko si kúpi overclocker, ktorého virtualizácia nezaujíma atď.), ale niekedy to môže zamotať hlavu pri výbere toho správneho hardvéru.

Peter Hucík: Sandy Bridge je skvelá architektúra, no mňa najviac teší, že Intel napriek doterajším úspechom nezaspáva na vavrínoch a pokračuje v nastúpenom trende. Už koncom leta na IDF nás nechali odskúšať si počítač bežiaci na funkčných vzorkách procesorov s architektúrou Ivy Bridge. Tieto budú ešte šetrnejšie, ešte výkonnejšie, ešte inteligentnejšie. Myslím, že nadíde čas na upgrade mojej zostavy, kde sa už roky vyhrieva Core 2 Quad, ktorého výkon je uspokojivý už prekvapivo dlho.

S funkčnými vzorkami takto dlho dopredu sa zrejme netreba obávať oneskorenia ich uvedenia, snáď jedine ak by Intel začal zákerne kalkulovať pre neexistujúcu konkurenciu. Áno aj k tomu môže dôjsť, ak sa AMD nevzchopí. Aj fanúšikovia Intelu iste rozumejú jednoduchému faktu, že všetci potrebujeme aby AMD fungovalo zdravo a efektívne a vydávalo konkurencie schopné produkty. S prechodom na nový vývojový cyklus a zmenou vedenia sa im to možno podarí, čaká ich však veľmi ťažký rok.