V této kapitole se podíváme detailněji na testovanou základní desku, její BIOS a možnost přetaktování skrze BCLK, což není něco, co by Intel u zamčených procesorů chtěl podporovat a u novějších BIOSů se s touto funkcí dost možná budeme muset rozloučit.

Samotná základní deska ASUS ROG STRIX B660-G GAMING WIFI je podobně jako Core i5-12400F zakoupená v nějakém českém eshopu a pochází tak z běžné distribuce. Krabice není o moc větší, než samotná základní deska, mimo desky zde najdeme kupu příslušenství.

Konkrétně zde ASUS přibalil manuál, ASUS ROG nálepky, DVD s ovladači, dva SATA kabely, WiFi anténu, klíčenku a několik stahovacích pásek.

Na zadním panelu desky najdeme kupu portů, velký DisplayPort 1.4, HDMI 2.1 výstup, tlačítko pro funkci BIOS FlashBack a čtyři USB-A porty podporující USB 2.0. Dále zde najdeme dva USB-A 5Gb/s porty a jeden USB-A 10Gb/s port. Deska má i dva USB-C porty, nicméně ty poskytují pouze USB konektivitu, jeden podporuje 2x2 standard, tedy 20Gb/s a druhý je překvapivě pouze 5Gb/s. Najdeme zde i jeden RJ45 port, pověšený na 2,5 GbE čipset od Intelu.

Od Intelu je zde i WiFi 6 karta AX200, na zadním panelu ji zastupují dva RSMA konektory pro připojení antén. Audio výbavu zde zajišťuje celkem pět 3,5mm jacků, ty jsou připojeny do Realtek S1220A kodeku, který ASUS označuje jako ROG SupremeFX 7.1 Surround Sound. Zajímavé je, že deska nemá optický audio výstup.

Při pohledu na desku můžeme vidět víceméně její veškerou výbavu, která není na microATX formát vůbec špatná.

Co se týče PCIe slotů, ty tu jsou celkem čtyři. První x16 slot podporuje elektricky šestnáct linek PCIe páté generace a je připojen přímo do procesoru. Dále zde najdeme dva PCIe x1 sloty, každý poskytuje jednu linku čtvrté generace a oba sloty jsou připojeny do Intel B660 čipsetu. Poslední PCIe slot má fyzickou velikost x16 slotu, ale elektricky poskytuje jen čtyři linky PCIe třetí generace, opět skrze Intel B660 čipset. Na desce jsou i dva M.2 2280 sloty. První a blíže k procesoru je připojen přímo do procesoru skrze čtyři PCIe linky čtvrté generace. Druhý M.2 2280 taktéž poskytuje čtyři linky PCIe čtvrté generace, ale je připojen do Intel B660 čipsetu.

Ve spodní části desky pod PCIe sloty najdeme dva čtyřpiny pro přídavné ventilátory, pinoviště pro čtyři USB 2.0 porty, TPM modul, překvpivě sériový port, SPDIF výstup a piny pro připojení audio jacků v přední části skříně.

V pravé spodní části desky najdeme čtyři SATA 6Gb/s porty připojené do Intel B660 čipsetu, pinoviště pro LEDky a tlačítka skříně a piny k připojení přídavné ThunderBolt karty. Samotný Intel B660 čipset se nachází pod malým hliníkovým chladičem.

Další konektory jsou po obvodu desky, obligátní ATX 24pin konektor, USB-C 10Gb/s pro připojení USB-C portu na předku skříně, 19pin konektor pro dva 5Gb/s USB-A porty a piny pro připojení RGB LEDek.

V horní části desky najdeme další dva čtyřpiny pro připojení ventilátorů a dva konektory pro přídavné napájení procesoru, osmipin a čtyřpin, nicméně stačí zapojit i jen osmipin.

ASUS se u desky chlubí napájecí kaskádou v konfiguraci 12+1 fází, kvalitními cívkami a kondenzátory. Jako kontrolér VRM zde slouží známý brouk Digi+ EPU ASP2100.

Oněch dvanáct fází procesoru je připojeno tak, že každé dvě fáze sdílí jeden signál, ale bez zdvojovače(doubleru). Kontrolér tak pracuje spíš v režimu 6+1. Všechny MOSFETy pochází od společnosti Vishay a jedná se o modely SiC654, každý zvládá protlačit až 50A, CPU tak teoreticky může dostat až 600A celkem, ale VRM bude nejspíš dost topit při takové zátěži. Pro normální použití to nebude problém a chladiče jsou dostatečně robustní, za předpokladu, že bude zajištěn dostatečný průtok vzuchu ve skříni.

BIOS/UEFI

Důležitá je i tato součást desky, BIOS je však tradičně ASUSí a nijak extra se neliší od jiných ASUS BIOSů. Jak UEFI rozhraní vypadá můžete vidět na screenshotech.

BCLK přetaktování procesoru

Jednou z hlavních zajímavostí desky je možnost přetaktování procesoru, což Intel normálně dovoluje pouze na deskách se Z čipsetem a odemčeným procesorem řady K. Testovaná deska má ale zajímavou vychytávku, umožňuje totiž změnu základního taktu, tedy BCLK a tím můžeme přetaktovat i procesory, které přetaktování standardně podporují. BCLK OC není nijak nová disciplína, ale v minulosti byl typicky problém získat nějaký výkon navíc jen změnou BCLK, navíc některé procesory začaly být značně nestabilní, pokud se BCLK zvýšilo na více než třeba 103 MHz z původních 100 MHz. Další nevýhodou je pak přetočení některých sběrnic jako PCIe, což efektivně znefunkční některá PCIe zařízení, pokud se tedy tato frekvence nezamkne na 100 MHz.

Osobně jsem netušil, jak moc mi půjde zamčené Core i5-12400F přetaktovat, pro jistotu jsem však osadil značně lepší chladič ASUS ROG RYUJIN II 360. V BIOSu/UEFI jsem pak nastavil XMP profil u testovaného paměťového kitu na 6000 MT/s s časováním CL40-40-40-80 2T. Jenže záhy jsem musel XMP/DOCP zrušit, abych mohl točit vše manuálně, nastavení pamětí jsem okopíroval víceméně z XMP profilu.

Poté jsem zkusil nastavit BCLK na hodnotu 115 MHz a systém normálně nabootoval. Zajímavé je, že některé programy a Windows čtou frekvenci procesoru špatně, takže na první pohled se vše tvářilo při starém, jako kdyby CPU tikalo na 4 až 4,4 GHz. Já jsem chtěl jít ještě výš, ideálně na 5GHz při všech jádrech a 5,5GHz boost při využití jednoho jádra. To znamená BCLK tikající na 125 MHz.

Zde začala ta pravá zábava jménem ladění stability. Samozřejmě systém nebyl takto ani trochu stabilní, vlastně nešlo iniciálně ani nabootovat do Windows. Abych měl frekvence 5 až 5,5 GHz stabilní, musel jsem upravit některá nastavení, jako třeba LLC a napájecí limity procesoru, víceméně pro jistotu, protože standardní 65W limit na takto vysoké frekvence nestačí.

Aby byl systém stabilní, musel jsem napětí jdra manuálně navýšit na vysokých 1,455 V, dále jsem postupně přifukoval i paměťovému řadiči v procesoru, ten dostal nakonec až 1,36 V, jelikož občas docházelo k pádům systému. Toto ladění zabralo celkem několik hodin, protože v nějakém momentě, kdy jsem překročil 1,4V u CPU VCore a 1,35V u paměťového řadiče se systém zdál být stabilní a mnoho benchmarků prošlo bez problémů. Celkově jsem byl s tímto přetaktováním spokojen, jelikož jsem získal +1GHz při využití všech jader a 5,5GHz při využití jednoho jádra.

V grafech, které nejsou rozšířené o další detaily uvidíte tuto přetočenou variantu pojmenovanou jako Intel Core i5-12400F OC 5GHz.

Toto přetaktování značně zvýšilo odběr procesoru v zátěži, HWiNFO reportovalo odběr CPU Package 112 Wattů, ale to neodpovídalo celkovému odběru sestavy, někde se totiž "ztratilo" asi 60-70 Wattů, takže předpokládám, že reporting odběru není úplně správný a CPU bralo reálně spíš okolo 150-160W.