Testy za běžného provozu

Náš procesor si za běžného provozu vystačí s kolísáním zátěže zhruba mezi 0 a 10 %, nicméně se jedná o skutečně vysokospotřebový kousek, který nedisponuje ani žádnou technologií pro snižování frekvence/napětí, takže teplota v klidu se i tak ustálila na poměrně vysokých hodnotách. Ustálením teploty je myšlen hodinový provoz, kdy se prostor uvnitř skříně vždy „ohřál“ na stabilní hodnotu, teprve poté jsme odečítali jak teploty, tak další měřené hodnoty. Již tento graf jasně ukazuje, že v kvalitní skříni Enermax odvádí teplo nejlépe 720W Enermax (připomenu, že ventilátor ve zdroji je jediným aktivním odvodem vzduchu z této skříně), byť rozdíly jsou poměrně minimální. Tento režim také samozřejmě znamená mizivou zátěž grafické karty, která je jinak ve 3D sama o sobě také zdrojem slušného tepla.

Otáčky ventilátoru procesorového chladiče řídí PWM regulace. V klidovém režimu jsou si zdroje poměrně blízko, nicméně subjektivně mohu říci, že ten rozdíl 100 rpm byl v tiché místnosti již slabě rozpoznatelný (různá výška tónu vydávaného chladičem). Bohužel ani minimálních dosažených 1 900 rpm nebylo natolik tichých, abychom mohli za tiché označit celé PC, ale chladič Thermaltake nižší střední třídy jsme zvolili speciálně proto, aby se co nejvíce projevily i drobné rozdíly.

Pevné disky držely krásné hodnoty teplot a pohybovaly se v mezích, které dlouholeté testování Google považuje za optimální. Za to vděčily neslyšnému 92mm ventilátoru, který je slabě ofukoval.

Testy při plné zátěži

Přitápíme pod kotlem. Testy při plné zátěži neznamenají nic menšího, než usilovné hraní Oblivionu v maximální možné kvalitě zachovávající ještě jakous-takous plynulost hry. Jde o stav, kdy se pár sekund po začátku začne pomalu roztáčet ventilátor na procesoru, po čase, zhruba po 20 vteřinách, se přidá i Radeon HD 2900 XT a rozjede to naplno, čímž spolehlivě přeřve všechno v okolí. Hluk této grafické karty je skutečně velmi silný, při hraní to sice nevadí, zesílíte zvuk ze hry, ale deset hodin denně bych to poslouchat nechtěl. Grafika pak okamžitě začíná záslepkou ve skříni vyfukovat ven obrovské množství vzduchu, jehož teplota postupem času roste za únosnou mez. Když si stoupnete zhruba dva metry za tuto záslepku, ofukuje vám nohy silný proud horkého (ano, nikoli teplého, ale horkého) vzduchu a sama karta uvnitř skříně se natolik rozžhaví, že je problém na ní držet ruku a teplo z jejího horního plechu putuje nahoru k severnímu můstku a k procesoru. To jen tak pro představu.

A vůbec, ukázkové video vydá za tisíce slov. Jen omluvte kvalitu, točeno digitálním fotoaparátem, který mimo jiné při zoomu vypíná mikrofon (to jsou ty tiché pasáže).

I v testech plné zátěže jsme vždy vyčkali jednu hodinu, aby skříň dostala příležitost ohřát se na provozní teplotu a teprve poté jsme hodnoty odečítali. Teploty procesoru vzrostly v míře, kterou jsme po dřívějších zkušenostech očekávali, odstup Fortronu a Asusu od Enermaxu se opět o něco zvýšil.

Avšak nejenže Enermax dokázal udržet procesor chladnější, on jej tak udržel i při nižších otáčkách ventilátoru na procesorovém chladiči.

Na teploty pevných disků toto prakticky nemělo vliv, spíše se přikláním k teorii, že Raptor potřeboval na ohřátí na pracovní teplotu nikoli jednu, ale obě dvě hodiny. Nicméně díky ventilátoru jsou disky stále na krásných teplotách.

K testům ve skříni Enermax ještě dodám, že 400W Fortron zde byl testován s Radeonem HD 2900 XT. Pro testy ve skříni Eurocase jsme jej pro změnu proklepli již jen s Radeonem X1900 XTX. Má to své důvody, ty si osvětlíme později.