Jak jsem k němu přišel? Podobně jako k jiným produktům: někdo si ho koupil a mě pověřil tím, ať ho zkontroluju, jestli tam není něco špatně, a případně zoptimalizuju. A tak jsem měl možnost si celkem slušně vyzkoušet ASUS Transformer Book T100 v konfiguraci s 32GB flash úložištěm a 500GB pevným diskem. Transfík je obsluhován skrze systém Windows 8 „Core“ v 32bitové verzi a poháněn SoC procesorem Intel Atom Z3740 z rodiny Bay Trail (čtyřjádro na 1,33 až 1,86 GHz s integrovanou grafikou Intel HD Graphics). Bylo to tedy i moje první setkání s procesorem tohoto typu, takže jsem si ho s chutí trošku proklepnul.

Možná víte, že mi vadí lesklé displeje. Nemám rád odrazy v nich a zejména pak odrazy v kolmém směru. Zde je to navíc umocněno tím, že displej je dotykový, takže bude také náležitě umatlaný. A aby toho nebylo málo, u tohoto produktu udělal ASUS lesklou i druhou stranu. Otisky jsou na tom fakt luxusně vidět. Na obrázku výše jsem se snažil, abych tam žádný otisk nevyrobil, je to foceno krátce po vybalení.

Výrobní štítek je tradičně z variace na průhlednou izolačku, takže se špatně čte, ale to je celkem jedno, stejně je většinu času zakrytý dokovací částí klávesnice.

Když mi ASUS Transformer Book T100 dorazil, myslel jsem, že si budu moci klávesnici vyzkoušet i s tabletem ASUS VivoTab RT, který jsem měl stále ještě po ruce. Taky mě mohlo napadnout, že klávesnice je s VivoTab RT nekompatibilní, protože má jinak konektor a úchyty, ale přiznávám to, byl jsem naivní a nečekal jsem to.

Spodek klávesnice neukrývá kromě loga Windows a výrobního štítku nic zajímavého, jsou zde nožičky, otvory se šroubky a vlastně i kloub pro zadokování samotného tabletu. Uvnitř je to zajímavější, ale tam jsem se tentokrát ani nepokoušel vlézt. To nejdůležitější, co byste tam našli, je 500GB pevný disk, v tomto případě konkrétně cosi od Hitachi.

Rozložení klávesnice je, jaké je. Vzhledem k tomu, že jde velikostí o netbook (10,1″ displej), řekl bych, že je celkem ucházející (osobně mi nejvíce vyhovuje rozložení s velkým svislým Enterem (tvaru obráceného L), takže já bych byl s tímhle v rámci možností spokojen). Snad jen druhá Fn klávesa vpravo je trošku nečekaná (jako by výrobce potřeboval vyplnit zbývající mezeru). Nakonec ani nevím, jak lépe vyřešit klávesy PgDn, PgUp, Home a End, takže u mě dobrý.

Co je ovšem tragédie, je touchpad. Takhle mizerně reagující touchpad jsem už dlouho neosahával. Navíc jde o takový ten styl, co má fyzicky jen jedno tlačítko (či spínač) a to, jestli jste stiskli levé, nebo pravé, se pozná podle polohy dotyku. Tedy ano, i tlačítka samotná jsou součástí dotykové plochy (kdesi jsem zahlédl, že prý se tomu říká clickpad). V případě levého tlačítka si můžete teoreticky vybrat, zda jen ťuknete (tap), anebo kliknete (tedy prohnete spodní část dotykové plochy natolik, až cvakne tlačítko pod ní). Prakticky je lepší klikat, protože ťukání je velmi necitlivé a ovládací software neumožňuje tuto citlivost nastavit. Ostatně ovládací software je mizerie jako celek, umožňuje jen základní věci, např. deaktivovat pohyby pro funkce Windows 8 (přepínání aplikací, vysunutí postranního panelu apod.). Podle toho, jak se tváří ovladač a ovládací soft, to vypadá, že tvůrcem tohoto řešení jako celku je sám Asustek (minimálně je to touchpad jeho značky, kdo mu to dělá, to je asi jedno).

S ohledem na to, že touchpad stojí za dvě věci a displej je dotykový, jsem musel uznat, že Windows 8 se v tomto případě lépe ovládají rovnou šmatláním po displeji. A jak jsem s tím tak dělal, tak jsem si na to i nepříjemně zvykl (měl jsem pak tendence hrabat i na svůj displej velkého nedotykového notebooku a musel jsem se párkrát klepnout přes prsty, abych to nedělal). Uznávám, že ovládat Metro dotykem je úplně v pohodě (ostatně nikdy jsem netvrdil opak) a i na klasické ploše je to v tomto případě často lepší než s touchpadem, o zdejším clickpadu ani nemluvě.

Pokud složíte obě komponenty dohromady, máte celkem obstojný netbook nové generace. Většina portů a ovládacích prvků (vyjma klávesnice a touchpadu) zůstává na samotném displeji, tedy té části, co samostatně tvoří tablet. Na jedné straně je to sada microušů, tedy slot pro microSD(HC/XC) kartu, microUSB a příšerný microHDMI konektor, a jako jediný nemikrouš též konektor pro audio.

Na straně druhé jsou to kromě jediného USB 3.0 portu v klávesnici tři tlačítka: to větší je dvojité a jde samozřejmě o ovládání hlasitosti, třetí je tlačítko Windows (na ASUS VivoTab RT bylo dotykové uprostřed pod displejem, zde je mechanické na straně). Za rohem na vrchu je pak ještě Power tlačítko.

Windows tlačítko má stejnou funkci jako u VivoTab RT to dotykové, takže v kombinaci s Volume Down dělá ve Windows screenshoty a v kombinaci s klávesnicí nejde dělat klávesové Win-zkratky. Rovněž se lze, pokud máte pouze samotný tablet bez klávesnice, podržením Volume Down při zapínání tabletu dostat do Setupu, ovšem ovládá se to pak bez klávesnice celkem blbě, protože Setup má vzhled klasického legacy Setupu a pohybovat se tam jde v podstatě jen klávesnicí (až se divím, že v době cirkusových UEFI setupů známých ze základních desek není zde něco optimalizovaného pro dotyk). Můžete sice použít tlačítko Windows pro zvolení vybrané položky, Volume Up pro přechod mezi obrazovkami a tlačítko Volume Down pro změnu výběru položky. Má to ale jeden drobný nedostatek: dostanete-li se někam do podmenu, není čím z něj vyjet zpět, takže změny nemáte jak uložit a Setup opustit. Bez klávesnice je to opravdu nouzovka.

Napájecí adaptér končí microUSB konektorem a v mém případě to bylo po celou dobu používání transfíka to jediné, co jsem do microUSB portu strčil (opravdu nevím, proč bych tam měl strkat USB kabel a připojovat to třeba k počítači). Ani si nejsem jistý, zda by běžný USB port počítače byl schopen tablet napájet či snad nabíjet, ono i s dodávaným 15W adaptérem plné nabití trvá docela dlouho, můj notebook s plnotučným Core i7 a 4900mAh akumulátorem se nabije rozhodně rychleji, pravda, zas k tomu není 15W šidítko, ale 120W cihlička ;-).

Když už o tom hovořím, zmíním rovnou i výdrž. Zvyklý na relativně nízkou výdrž běžných i lepších notebooků jsem byl v tomto případě velice mile překvapen. Neměřil jsem to, na to nebyl čas (i když to tak podle doby vydání článku nevypadá ;-), ale co jsem s tím tak dělal a nabíjel, jak jsem byl zvyklý, nikdy jsem se nedostal do stavu, kdy bych byl upozorněn na nízký stav baterie. Na cestách v autobusu, kdy jsem si hrál s klonováním image souborů Windows, zálohováním disku a podobně, a to na USB 3.0 flešku (Kingston DT Workspace, což je vlastně SandForce-based SSD v USB-fleškovém provedení), jsem prakticky ani nezaznamenal úbytek úrovně nabití akumulátoru. Po připojení doma jsem zjistil, že je v notebooku ještě hromada energie pro práci bez připojení k externímu napájení.

Fakt se mi to líbilo, tohle byla výdrž, na kterou se nezapomíná. Podle mě velmi dobré i na tablet, kdybych to měl srovnat s již zmíněným podobným ASUSem VivoTab RT, bylo to velmi podobné (pravda, k VivoTab RT se dá ještě dokoupit dokovací klávesnice, která sice nemá pevný disk, ale další takovou baterii, takže vydrží až dvakrát tolik, zatímco v klávesnici od Transformer Booku T100, pokud vím, žádný další takový energetický balíček není).

Vlevo ASUS Transformer Book T100, vpravo ASUS Vivo Tab RT

Pokud bych srovnal ASUS Transformer Book s ASUS VivoTab RT čistě jako tablety po hardwarové stránce, tak mezi nimi až na drobné odlišnosti, jinou platformu a jiný odstín displeje ve vypnutém stavu nejsou v podstatě žádné rozdíly. Tedy jeden tu je: tloušťka.

ASUS Transformer Book T100 a ASUS Vivo Tab RT - srovnání tloušťky

VivoTab RT je tenčí a lehčí. Upřímně: důvod mi trošku uniká, protože pajšl by měl být hodně podobný. Jak Tegra 3, tak Atom Bay Trail jsou SoC a kromě nich toho tam už moc není. A pevný disk je v klávesnici, takže snad jedině že by bylo nutné použít tlustší baterii.

Zmíním ještě jeden opravdu nepatrný rozdíl: rozlišení displejů. Zatímco VivoTab RT má tradičních 1366×768, Transformer Book má o dva body na šířku víc, 1368×768. Mě jako detailistu to trošku překvapilo, protože specifikace a všemožné recenze zmiňují 1366×768. Ale je to opravdu 1368×768, spočítejte si pixely na šířku tohoto nativního screenshotu ;-).

ASUS Transformer Book T100 - snímek obrazovky (na snímku Windows Update)

Dovnitř Transformer Booku jsem se však tentokrát ani nepodíval, protože je uzavřen opravdu hodně dobře, podařilo se mi rozlousknout jen spodek, kde se tablet dokuje, dál jsem se nedostal a násilí jsem používat nechtěl (za spodními rohy to drželo jak přibité, nebo možná přilepené a hrozilo by, že bych je ulomil – kryt tabletu není na rozdíl od VivoTab RT sešroubován žádným šroubkem, je to čistě styl oříšek a musím říci, že konstrukce i přes plastové provedení skutečně působí dojmem solidního produktu). Ono by to ale stejně vevnitř bylo nejspíš všechno slepené k sobě a víc než ve VivoTab RT bych stejně asi neviděl, nanejvýš bych mohl zjistit, zda jsou tam tlustší akumulátory (jakože asi ano, podle specifikace je v Transformer Booku 31Wh dvoučlánkovka, ve VivoTab RT jen 25Wh).