Nebudeme chodit kolem horké kaše, rovnou vás seznámíme s platformou, na jaké se testovalo. Základní deskou byla Intel DH67BL (BL jako „Bearup Lake“) s čipsetem Intel H67 a coby procesor jsme měli k dispozici to úplně nejlepší z platformy „Sandy Bridge“, tedy Core i7 2600K.

Tudíž jsme měli i tu čest s nejlepší verzí grafiky Intel, jakou kdy tento výrobce vyprodukoval. Grafika totiž sdílí s CPU jádry 8 MB L3 cache prostřednictvím prstencové sběrnice, běhá v Turbo režimu na 1,35 GHz a má k dispozici 12 Execution Units. Samotný čtyřjádrový osmivláknový procesor pak běhá v základu na 3,4 GHz, v režimu Turbo Boost až na 3,8 GHz (to když pracuje jen jedno jádro). TDP procesoru jako celku je 95 W. S Turbo násobiči lze navíc hýbat, protože jde o odemčený procesor.

 

Na snímku z HWiNFO32 vidíte konfiguraci v základním nastavení při zátěži procesoru, který spíše než na 3,4 GHz (což je jeho nominální takt) jede na 3,5 GHz (což je jeho hodnota Turbo Boostu i při zátěži všech jader). Při zátěži pouze jednoho jádra se šplhá Turbo Boost až na 3,8 GHz.

 

GPU-Z ani ve verzi 0.5.0 z 27. prosince tuto grafiku ještě nedetekuje korektně, ale jednu věc přeci jen ukazuje správně: DirectCompute. Ano, Intel grafiky již zvládají GPGPU práci. Na obrázku vpravo si pak povšimněte taktu grafiky, která byla při vytváření snímku v zátěži. Běží na 1,35 GHz, což je její mezní hodnota pro něco jako Turbo, které se ale u grafik Intelu nazývá Intel Dynamic Frequency.

Deska sama o sobě nebyla na nějaké extra taktování vyloženě dělaná, takže paměti jsme rozběhali nejvýše jako DDR3-1066 při CL7 (procesor umí oficiálně až DDR3-1333). Naše 2×2GB OCZ Platinum (DDR3-1600 CL7 při zvýšeném napětí 1,9 V) se tedy klidně mohly vysvléci z chlazení a ještě by jim možná bylo chladno. Nastavení na DDR3-1333 bohužel způsobilo neschopnost desky rozběhnout se, takže jsme museli zůstat u velice konzervativního nastavení DDR3-1066. To jistě mohlo mít vliv i na výkon grafiky, která sice využívá L3 cache v procesoru (je na ni spolu s jádry napojena prstencovou sběrnicí), avšak paměť si tradičně bere z RAM (což je u integrovaných grafik běžné).

 

Pecku, která urychlovala běh operačního systému citelným způsobem, nám zapůjčila společnost Kingston a šlo o 128GB SSDNow V+100 se schopností bez potíží zapisovat rychlostí kolem 200 MB/s, o příznivé hodnotě IOPS nemluvě (recenzi tohoto SSD si schováváme na později). Ve Windows Experience Indexu jej systém Windows 7 (ultimate x64) ohodnotil parádními 7,2 body a udělal z něj po samotném procesoru druhou nejvýše ohodnocenou komponentou systému. Paměť (mimo jiné i díky degradovanému výkonu) skončila překvapivě poslední, z čehož už tak vyplývá, že integrovaná grafika rozhodně není žádné ořezávátko. 6,3 bodů je z orientačního pohledu hezký výsledek, ale nepředbíhejme, testy nějakými těmi grafickými aplikacemi nám prozradí více.