Microsoft na svém devblogu slavnostně oznámil, že Windows 11 budou pro úsporu energie podporovat variabilní obnovovací frekvenci, což společnost označuje jako Dynamic Refresh Rate, zkratkou DRR. Cílem má být snížení spotřeby ve 2D, především v noteboocích podporujících vysoké obnovovací frekvence. V klidu bude nastavena obnovovací frekvence 60 Hz, při scrollování nebo jiném výraznějším pohybu na obrazovce se přepne na 120 Hz. Toť vše.

Přestože se z hlediska operačního systému Microsoftu dá hovořit o pokroku (Windows 10 toto neuměly), je podpora v takovém rozsahu na to, že žijeme v roce 2021, docela zoufalství.

S myšlenkou nasazení variabilní snímkové frekvence pro snížení spotřeby a zvýšení uživatelského komfortu přišla AMD ještě před vznikem architektury GCN, za grafických čipů s architekturami vycházejícími ze VLIW-5. Tehdy kohosi ve společnosti AMD napadlo (a následně zařídil i patent na konkrétní implementaci a samotnou implementaci do prvních čipů), že displeje notebooků, prakticky přímo připojené ke grafickému čipu, by mohly být využity k úspoře energie pomocí úpravy obnovovací frekvence podle toho, co je na displeji zobrazováno. Například tak, že pokud se na obrazovce žádný obsah nemění, mohla by být obnovovací frekvence snížena na minimum, které zvládá displej kvalitně zobrazovat (např. 30 Hz), čímž by se ušetřila energie jak na přenosech obrazu, tak na úrovni GPU, které ho musí opakovaně (zbytečně) vykreslovat, ukládat do a načítat z paměti.

Nejpozději v době přípravy první generace grafických čipů architektury GCN (Radeony HD 7000 vydané v roce 2011) už AMD počítala s podporou plynulejších změn obnovovací frekvence, takže tato GPU umožňovala nejen co jejich předchůdci, ale například synchronizaci obnovovací frekvence se snímkovou frekvencí videa, aby video vypadalo plynuleji. Pokud má video například 29,97 FPS, ale obrazovka 60 Hz, je jasné, že synchronizace není zdaleka ideální a plynulost obrazu vnímaného uživatelem je mnohem horší, než skutečná plynulost zdrojového videa. Myšlenkou tedy bylo automaticky upravit obnovovací frekvenci obrazovky snímkové frekvenci videa a to buď přesně (např. 48 FPS/Hz) nebo v celočíselných násobcích (např. 59,94 Hz pro 29,97 FPS, 48-72 Hz pro 24 FPS ap.). S druhou generací GCN už AMD mohla nabídnout podporu variabilní snímkové frekvence na úrovni, která zvládá v reálném čase měni obnovovací frekvenci podle FPS hry, což dalo vzniknout technologii FreeSync.

Vraťme se ale k Radeonům HD 7000 vydaným před deseti lety. Již před jejich vydáním se na technologicky orientovaných diskuzních fórech objevovaly debaty na téma variabilní snímkové frekvence a jejího využití, protože již tehdy byly veřejně dostupné příslušné patenty AMD. Společnost velikosti Microsoftu o nich samozřejmě musela vědět podstatně dříve. Přesto nyní, po deseti letech, nepodporuje operační systém variabilní snímkovou frekvenci ani v tom rozsahu, v jakém ji zvládá 10 let starý hardware. Úspora energie snížením obnovovací frekvencí pod 60 Hz nenastala, podpora pro synchronizaci s videem nenastala a Windows 11 se tak omezuje na obšlehnutí zjednodušené verze, kterou loni ohlásil Samsung pro mobily…

• Variabilní snímková synchronizace Samsungu sníží spotřebu mobilů

…a kterou Microsoft (namísto očekávatelného propracování, jelikož má na rozdíl od Samsungu možnost přímo zasahovat do operačního systému) ještě dále zjednodušil. Zatímco Samsung v roce 2020 ohlásil podporu pro čtyři úrovně:

• 120 Hz - pro hry
• 60 Hz - pro video
• 30 Hz - pro e-maily
• 10 Hz - pro fotografie a obsah sociálních sítí

Microsoft v roce 2021 zůstává u dvou (60 / 120 Hz).