Na výstavě CES mělo několik redaktorů, kteří se akce účastnili, možnost porovnání, jak funguje nová technologie AMD nazvaná FreeSync ve srovnání s klasickou vertikální synchronizací. FreeSync, podobně jako Nvidia G-Sync, umožňuje zobrazování jednotlivých snímků na LCD panelu v intervalech, které odpovídají intervalům, v jakých byly vykreslené. Tzn. nikoli ve fixních 16,6 ms (60 Hz), ale takových, aby vykreslené snímky nemusely čekat, až na ně dojde řada, ale aby byly zobrazeny okamžitě jak je to možné. Výsledkem je lepší plynulost.

Největším překvapením bezesporu byl samotný fakt, že k tomu není třeba žádného speciálního hardwaru. Zatímco G-Sync vyžaduje kompatibilní grafickou kartu Nvidie a LCD panel vybavený G-Sync modulem od Nvidie, funguje FreeSync na všech novějších Radeonech a všech LCD panelech, které podporují variabilní VBLANK.

AMD vysvětlila, že pro ni není problém tento způsob synchronizace realizovat, protože už před několika lety zahrnula jeho podporu do svých GPU, byť s trochu jinými úmysly. Cílem byla původně úspora energie v mobilních zařízeních - stručně řečeno chtěla technologii, která umožní prodloužení snímkové frekvence při nečinnosti. Protože každý displej zvládá jiný maximální interval (jehož překročení by mohlo mít vliv na kvalitu obrazu), muselo pro implementaci této technologie GPU umět pracovat s variabilní snímkovou frekvenci.

• Dynamic frame rate adjustment (Google)

Z hlediska displeje pak není třeba žádná speciální výbava. Podle AMD umějí mnohé nové modely tuto technologii nativně, některým by stačila aktualizace firmwaru. Implementace do dalších modelů výrobce nestojí nic, protože toto nevyžaduje žádný přídavný hardware.

Několik redaktorů se ptalo Raji Koduriho z AMD, jak je možné, že FreeSync nevyžaduje žádný speciální hardware, zatímco G-Sync od Nvidie potřebuje modul v LCD panelu vybavený FPGA a 768 MB paměti. Koduri se domnívá, že řešení Nvidie je koncipované na základě toho, že GPU GeForce sama o sobě nepodporují variabilní snímkovou frekvenci a tuto funkcionalitu nahrazuje právě G-Sync modul. Ten specificky využívá triple-buffering a nahrazuje to, co je v případě AMD realizováno hardwarově na straně GPU.

Nvidia G-Sync modul pro LCD panel

Otázkou zůstává, proč Nvidia přistoupila k tomuto „drahému“ řešení, když jí muselo být zřejmé, že na něj AMD odpoví alternativou „zdarma“ a raději s uvedením technologie nepočkala, dokud její podporu nezahrne do svých čipů. Nabízí se poměrně prostá hypotéza. Koduri zmínil, že AMD chtěla svoji technologii používat pouze úsporu energie. To ovšem Nvidia nemohla vědět a v okamžiku, když byl (v roce 2008) zveřejněn patent ATi na variabilní snímkovou frekvenci, si Nvidia mohla odvodit, že tento postup bude používat pro plynulejší zobrazování a jala se připravit vlastní alternativu i bez hardwarové podpory na straně GPU. To asi nebyl velký problém, stávající G-Sync modul se totiž jeví jako důsledek evoluce původního G-Sync modulu, což byl v době GeForce 6 (NV4x) Genlock modul pro Quadro FX 4400G. Přizpůsobení konceptu novým požadavkům mohlo být docela jednoduché a když AMD vlastní řešení nevydala (alespoň ne v takové podobě, jakou asi Nvidia čekala), šel nový G-Sync do světa.

Původní G-Sync (genlock) modul z doby Quadro FX 4400G

Nvidia má tedy z tržního hlediska náskok, její řešení si mohou zákazníci koupit. AMD má širokou škálu kompatibilních GPU a APU, existují i sériově vyráběné displeje s podporou variabilního VBLANK a existují i funkční ovladače. Nějaký čas ale zabere, než společnost připraví vše okolo včetně marketingu, aby měl uživatel jasno v tom, zda jeho grafika technologii zvládá (předpokládáme, že jde o GPU a APU generace GCN) a především jaký displej lze použít.

Následující video zaznamenaté redakcí Anandtechu zobrazuje tutéž situaci: Vlevo se standardním v-sync, vpravo s FreeSync. Ačkoli nízká snímková frekvence videa neumožňuje věrně zachytit rozdíl, podle redaktorů, kteří srovnání viděli na vlastní oči, se výsledek nijak nelišil od toho, co viděli při testování G-Sync.