Ještě než se podíváme na výsledky testů, bude dobré si říci, co se vlastně testovalo. V první řadě šlo o nasazení chladiče přes zmíněnou „diamantovou“ pastu od Revoltecu na procesor před tím, než byl uříznut tepelný rozvaděč. K nasazení došlo již před několika měsíci, takže chladič byl dlouhodobě usazený, počítač byl mezitím mnohokrát používán, i když 24/7 to samozřejmě nebylo. Každopádně to bylo nasazení trvalejšího rázu a troufám si říci, že si docela slušně sedlo.

Následně byl procesor otevřen, sundána vnitřní pasta šedivka a místo ní nanesena CoolLaboratory Liquid Pro, jak bylo již zmíněno. Tento procesor byl opět sestaven (prostě byl heatspreader položen na jádro, k žádnému permanentnímu přidělání nedošlo) a na heatspreader opět nasazen chladič přes „diamantovou“ pastu od Revoltecu. Nános byl proveden na chladič asi takto:

Na procesor (tedy heatspreader) už pak nikoli, prostě byl chladič nasazen a připevněn. Po spuštění počítače bylo provedeno něco jako UHT při znehodnocování mléka na tzv. „trvanlivé“. Spočívalo to ve spuštění zátěže při zastaveném větráku, a to tak dlouho, dokud procesor nehlásil přes 65 ℃. Pak byla větráku opět popuštěna uzda fantazie a teplota ustálena. Před odečtením teploty v zátěži (definici „zátěže“ se též dozvíte) byl počítači ponechán čas na ustálení zhruba hodinu. Stejně tak tomu bylo po uvedení počítače do klidu, kdy zátěž opadla.

Třetí test spočíval ve výměně „diamantového“ Revolteca za CoolLaborku. Revoltec byl z chladiče i heatspreaderu odstraněn, obě plochy přeleštěny drátěnkou od CoolLaborky, nanesena CoolLaborka a opět došlo k sestavení, UHT a tak dále, jako v případě předchozího testu.

No, a čtvrtý test nemohl spočívat v ničem jiném než odstraněním uříznutého mezikusu. Chladič byl nasazen přímo na jádro procesoru, samozřejmě přes CoolLaborku.

Chtělo to pochopitelně trošku upravit, neboť heatspreader je poměrně tlustá součástka, která pak ale v soustavě chybí, přičemž s ní počítá upevňovací mechanizmus. Ten byl na chladiči jednoduše vypodložen zhruba podobně tlustou vrstvou, jakou tloušťku má heatspreader, takže po upevnění nebyl chladič na jádře jen tak ledabyle pohozený, ale rozumně přitlačený. Vzpomněl jsem si na staré dobré doby instalace chladičů na novější Pentia III či Athlony XP (známou jako „éra ulámaných rohů procesorových jader“ ;-).

Ještě to není všechno. Provedl jsem i pátý test. Našel jsem doma nepoužívaný chladič Accelero S1 od firmy Arctic a nenapadlo mě samozřejmě nic lepšího než ho též nasadit na jádro procesoru. S CoolLaborkou a aktivně chlazený. Pořádně aktivně chlazený. Aby se vešel, ohnul jsem mu heatpipy (které již vím, že fungují ;-) tak, aby byl schopen chladič sám bez opory stát na jádře a nespadl. Prostě jsem oproti základně ohnul chladící část s žebrováním do úhlu podobnému 45 ° tak, že došlo k vyvážení a chladič byl skutečně schopen sám stát nejen na větší rovné podložce, ale i na menším jádře procesoru. Přesto jsem ještě pro jistotu základnu přimáčknul k jádru improvizovaným uchycením.

Pokud jde o to aktivní chlazení, použil jsem dva větráky. Jeden z Vortexu, ten se točil pomalu, a druhý rychlejší a větší od zesnulé Vanessy. Protože byl větší, umístil jsem jej tak, aby chladil v té části, kde jsou heatpipy větší, zatímco pomalejší větrník z Vortexe jsem pověsil na kratší heatpipy (základna není ve středu chladiče, je kousek posunutá, protože je chladič jako takový původně určený pro grafiky.

Nedělal jsem si naději, že by bylo Accelero S1 schopné uchladit 100W procesor A8-3870K i pasivně, přesto jsem to samozřejmě vyzkoušel. V zátěži to podle očekávání nevyšlo, počítač po čase zatuhnul, ale v klidu se to uchladit dalo. Všechna důležitá čísla najdete na další straně.