Černé okamžiky v historii americké kosmonautiky
Kapitoly článků
Kosmická loď Apollo
Kosmická loď Apollo byla vyvíjená pro let na Měsíc nebo spíše k Měsíci. Na něm totiž nikdy přistát neměla, ale měla za úkol dopravit trojici astronautů na oběžnou dráhu, odkud by na povrch Měsíce dva z nich sestoupili v přistávacím modulu.
Apollo se skládalo ze dvou úseků – velitelského modulu, ve kterém byli astronauti a servisního modulu. Velitelský modul měl průměr 3,9 metru a byl vysoký 3,2 metru. Trojice astronautů se tak po instalaci všech zařízení musela vtěsnat do poměrně malého prostoru o objemu 6,17 m3. Manévry na oběžné dráze Země nebo Měsíce pak zajišťoval právě přístrojový úsek vybavený raketovým motorem a systémem stabilizace.
Jednalo se tak o klasickou návratovou kabinu vybavenou tepelným štítem ve spodní části. Létat však nemusela pouze na Měsíc, ale také na oběžnou dráhu kolem Země – v tom případě by nebyla použitá mohutná raketa Saturn V, ale její mnohem menší a slabší varianta Saturn IB.
Záchranná věžička jako jediná možnost
Posádky kosmických lodí Apolla však neměly, jak už to bývá v kosmonautice obvyklé, příliš možností, jak v případě potřeby kabinu opustit. Kam by jí také opouštěli, když v kosmu je takřka absolutní vakuum a vyslat záchranou posádku k Měsíci bylo prakticky nereálné (čistě hypoteticky by k Měsíci musela odstartovat autonomní kosmická loď pomocí další připravené rakety Saturn V).
Jediným skutečným aktivním bezpečnostním prvkem byla záchranná věžička SAS, která by v případě problémů na startovací rampě nebo při startu rakety kabinu odpálila do bezpečné vzdálenosti. Podobný systém záchranné věžičky dodnes používají také Rusové na svých kosmických lodích Sojuz. Ačkoliv se jedná o účinné opatření, které již jednou kosmonautům zachránilo život, má také řadu svých nevýhod – je jí možno použít pouze do určité výšky a rychlosti a především neřeší a ani technicky řešit nemůže problém nastalý uvnitř kosmické lodě.
Problém uvnitř kosmické lodě
Právě případným problémům uvnitř kosmické lodě je velmi těžké zabránit a nelze se jim nijak spolehlivě vyhnout, jelikož správná funkce a zabezpečení prostředí v kabině s astronauty jsou životně důležité. První, co se může stát, je porucha nebo nefunkčnost nějakého zařízení. Například se může jednat o problémy s klimatizací, obnovováním dýchatelné atmosféry a podobně.
Kosmická loď je stavěna především proto, aby posádku uchránila před vším, co se děje mimo ni. Tím nejhorším, co se tak může stát, je, že nastane situace, kdy prostředí kosmické kabiny začne být pro lidskou posádku neobyvatelné, ať už z důvodů teploty, absence atmosféry nebo toho nejhoršího, co se může stát – požáru.