Samozřejmě, že tři smrtelné havárie v americké kosmonautice nejsou jediné. Oběti kosmického prostoru byly také v Sovětském svazu, respektive Rusku. Navíc mnoho astronautů, či kandidátů zahynulo v průběhu výcviku například při leteckých nebo automobilových nehodách.

Smrt v tlakové komoře

Vůbec první obětí kosmonautiky je ruský kosmonaut-kandidát Valentin Bondarenko, který byl v Sovětském svazu vybrán do prvního kosmonautického oddílu. V březnu 1961 krátce před letem Jurije Gagarina na něj čekal pobyt v tlakové komoře. Jednalo se tehdy o povinnou a nejméně oblíbenou část výcviku. Kandidát na kosmický let dopředu totiž nevěděl, jakou dobu stráví v absolutní izolaci a dokonce neměl ani pojem po čase.

Bondarenkovi řekli po deseti dnech pobytu v komoře, že experiment skončí. Vzal si tak vatu a lihem se snažil očistit své tělo, které měl polepené od senzorů, jež monitorovali jeho zdravotní stav. Nešikovně však odhodil vatu do ohřívače. Bohužel v komoře byla výhradně kyslíková atmosféra, takže kosmonaut-kandidát začal hořet.

Byl sice odvezen do nemocnice, kde deset hodin bojoval o život s pomocí lékařů, ale neměl šanci. Popálení byla příliš vážná.

První let Sojuzu

První sovětská havárie, která byla státními orgány přiznána, se stala v roce 1967, kdy na oběžnou dráhu odstartovala nová kosmická loď Sojuz. Celý svět očekával od sovětského pilotovaného programu velké věci a triumfální let dvou nových kosmických lodí, spojení a přestup kosmonautů mělo být to pravé. Bohužel Sojuz ještě nebyl zdaleka tak bezpečnou lodí, jako je dnes a tehdy byl nevyzkoušený a start byl uspěchaný politiky.

Komarov s Gagarinem

Do Sojuzu 1 usedl Vladimír Komarov, v té době možná nejlepší kosmonaut v sovětském oddíle. Start proběhl bez problému, ty se začaly objevovat až po navedení na oběžnou dráhu. Nepodařilo se totiž vyklopit jeden z dvojice panelů se solárními články a tak loď nedostávala dostatek energie. Navíc zůstal zakryt radiátor chlazení. To se projevovalo výpadky jednotlivých systémů a Sojuz se tak několikrát dostal do rotace, kterou vždy dokázal Komarov zvládnout. Nakonec bylo rozhodnuto druhou kosmickou loď nevysílat a Komarov dostal povolení k dřívějšímu návratu.

Bohužel se při přistání do sebe zamotaly hlavní a záložní padák. Přistávací modul s kosmonautem tak narazil do zemského povrchu příliš velkou rychlostí. Komarov okamžitě zahynul.

Ztráta vzduchu

Pro ruskou kosmickou Sojuz to nebyla poslední smrtelná nehoda. V červnu 1971 se vydala k orbitální stanici Saljut trojice kosmonautů ve složení Dobrovolskij, Volkov a Pacajev. Na ní také většinu letu bez problémů pracovali a vraceli se tak s pocitem, že mají všechno za sebou.

Nicméně po brzdění a před vstupem do atmosféry se ruská kosmická loď Sojuz rozděluje. Skládá se totiž ze tří modulů – návratového modulu, přístrojového úseku a orbitálního modulu. Toto oddělení modulů probíhá pyrotechnicky. Při misi Sojuzu 11 se však při oddělení vyrazil ventil v kosmické kabině a došlo k prudké dekompresi. Tento ventil totiž slouží k vyrovnání tlaku před přistáním a jeho uvolnění v kosmickém vakuu tak znamenalo pro trojici kosmonautů smrt. Ti se sice snažili otvor najít a uzavřít otvor, ale za velmi krátkou dobu dekomprese to nezvládli.

Přistávací modul s trojicí kosmonautů dosedl nakonec zcela normálně na předem stanovené místo a stále nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být cokoliv v nepořádku. Záchranář odmontoval průlez do kabiny a nestačil se divit. V sedačkách nalezl tři fyzicky zcela nehnuté kosmonauty. Záchranáři je tak urychleně vytáhli a pokusili se o resuscitaci, ale už bylo příliš pozdě. Dnes by se něco takového již stát nemohlo, protože kosmonauti jsou ve skafandrech, ale tehdejší Sojuz byl stavěn pro dva kosmonauty a tři se do něj vešli jen v kombinézách, nikoliv skafandrech.

Bylo toho více...

Cesty do kosmu zkrátka nebyly, nejsou a ani v brzké době nebudou zdaleka bezpečné. O tom se ostatně mohli přesvědčit nejen američtí astronauti, ale také sovětští kosmonauti. Přitom těch situací, při kterých šlo doslova o život bylo mnohem více. Vždy však byly s vypětím všech sil zvládnuty. Požár v kabině Apolla a dvojice havárií raketoplánů tak zůstávají v historii amerického pilotovaného programu jako příklad a varování pro všechny, kteří by snad něco chtěli v budoucnu ošidit a stejně tak mají své černé momenty v kosmické historii i Sověti a Rusové. Snad je Čína si zatím Černého Petra nevytáhla (ale kdo ví, jestli u ní informování neprobíhá podobně jako v Sovětském svazu před desítkami let).