Tak i já přispěji svojí trochou (názorů) do mlýna, jelikož to tříbí jazykové vyjadřování a také se člověk kolikrát dozví spoustu zajímavých věcí (třeba i to, že se mýlí).

Za prvé bych rád opravil skutečnost, že u Rebelů, Dědy Mládka Ilegal Bandu a Těžkýho Pokondra se jedná o remixy. Remix je pokud vím přemíchání (ať střídmé či radikální tak, že původní originál je k nerozeznání) původního vícestopého záznamu, kdežto cover verze je upravení vlastní písně (a to může být také střídmé, radikální, opatřené jiným textem, prostě dle libosti) a je jasné, že v případě výše zmíněných jde o druhou možnost.

Tak a teď už k tématu klesajících prodejů. Většina vydavatelů si je vysvětluje masivním rozšířením vypalovaček. Kupodivu se nikdo nezamyslí nad tím, jestli se nepřesunul zájem širokých mas od hudby třeba někam jinam, nikdo se neohlíží nad tím, že kupní síla českého občana není nijak veliká. Ale na ní se rozhodně podepisuje cena za nosiče. Ceny cédéček se zvedly mimo jiné i proto, že se stejně zvedají ceny všeho jiného zboží a tím pádem se zvedají i vstupy, které vydání hudby nutně provází. Tolik jeden z nezanedbatelných faktů. Je pozoruhodné, že nejlevnější nosiče si vydržují nezávislá vydavatelství, které vydávají v malých nákladem a tak se některé výrazné ukazatele (studio, reklama, náklady na vylisování nosičů, vytištění obalů a další) musí projevit větším procentuálním zastoupením v rozpočtu na jeden kus vyrobeného nosiče. Pravda, zase nemusejí platit nehorázné částky za honoráře, protože drtivá většina u nich vydávajících interpretů vydává desky kvuli jiným důvodům, než si pořádně naládovat kapsu. Schválně si přečtě položky, ze kterých se skládají náklady na vydání jednoho nosiče - uvedl je Milan Páleš z Indies Records v diskuzním fóru. Velkovydavatelé jsou samozřejmě vysazení zejména na zisk - která normální firma by nechtěla maximalní zisk? Tak proč oni mají být vyjimkou?

A proč měli Rebelové takový úspěch? Za prvé se jedná o písně, které už rotují v rádiích desítky let (tedy kategorie odrhovačky), za druhé rotují víc než masivně v rádiích nyní (zatímco spousta nové kvalitní muziky ani nahodou), za třetí je provázela i masivní tištěná reklama (ať zaplacená nebo nepřímá - třeba v řadě společenských časopisů, kde je to s hudební orientací většinou na štíru), kterou za čtvrté dostatečně podpořila i reklama na film samotný a tak za páté možná cena, která je částečně důsledkem předchozích argumentů. Ale ne každý si může dovolit snížit cenu cédéčka na dvě stovky - pokud tedy nevydává svojí poslední desku a nebo nemá neomezené fondy. Jak třeba uvedl Romek Hanzlík v proslovu ke své Gingho Biloba edition: Ideou Ginkgo Biloba Edition je přijatelná koncová cena CD. Rezignováním na komerční velkoobchodní sítě můžeme docílit ceny CD kolem 250 - 280,- Kč.. Tohle jsou myslím reálné ceny lisovaného cédéčka s průměrným bookletem, pokrývající částečně reklamu a náklady na nahrávání. Pokud půjde někdo ještě níž (myslím teď absolutně legální cestou), je docela pravděpodobné, že už mnoho dalších desek nevydá, jednoduše proto, že bude pod hranicí rentability.

S Milanem Pálešem naprosto souhlasím v bodu věnovanému Třem sestrám (proč to teda nevyšlo jinde), pochybnému vydavatelství Česká hudba (o kvalitě nemá cenu mluvit, ale zajímá mě, kdy vydá písničkovou desku Vladimír Železný - věřím, že by se prodávala sakra dobře). Ale ke třem zmíněným deskám (samozřejmě jsou jen ukázkovými příklady, ale mé zdůvodnění je možná taky ukázkové), které měly nízký prodej - Eleison jsou sice docela známí, ale ne zase tolik, navíc mám pocit, že v objíždění klubů a festivalů nepatří zrovna k nejpilnějším, možná je tady kámen úrazu. U Lesíka Hajdovského a Manželů si nejsem tolik jistý kvalitou desky - ironické texty trochu ztratily na nadčasovosti a hudba je jen někdy lepším a někdy horším alternativním popem - časově se nahrávka se současností minula (teď ani nevím, jaký pozitivních reakcí se dočkal od hudebních publicistů). U Slut si trochu lámu hlavu - kvalita Luftganji je nepopíratelná, ale říkám si, kdyby vyšli třeba na některém z hardcorových labelů, nedostali by se přece jenom blíže lidem z této docela uzavřené scény, kde by bylo jistě největší odbytiště a tudíž i potencionálně větší prodej?

A co Cactus - to je jen nafouklá bublina, jedná se jenom o zlomek z celkového počtu vydaných desek. Myslím, že už moc dlouho to Monitor EMI stejně nevydrží. Skutečně se blýská na lepší časy? Jsou Rebelové a Česká hudba cesta k lepšímu? Na oficiální bázi určitě ne. Vlastně jsem ani nepochopil, kdo jsou oni kameníci - jestli vydavatelé nebo obchodníci. Taky by mě zajímalo, jak se rozpozná mp3 koupená od vydavatele a jak grabnutá uživatelem? A slibovat si světlejší budoucnost se šířením oficiálním mp3 taky nevidí zrovna dvakrát růžově - za prve je to daleká budoucnost kvuli rozšíření internetu a za druhé stejně převážná většina posluchačů hudby bude nadále radši držet v ruce onen nosič (důkazem může být třeba počet alb vycházejících na vinylu, pro mnohé asi překvapivá informace, protože o něm mluví jako o zcela mrtvému médiu).

Co říci závěrem. Ať vzestupné či sestupné statistiky IFPI nijak nevyjadřují skutečnost, že tu vychází spousta skvělé muziky, nijak objektivně nevyjadřují, čím je onen pokles způsobený. Jasně, rád si zanadávám na to, jak neuvěřitelné bláboly se vyšplhají na nejvyšší mety v prodeji, ale jinak to v žádném případě neovlivňuje můj přístup k hudbě, snad jen větší semknutí s těmi, co uvažují jinak a tvoří opozici k prohnilému světu hudebního průmyslu. Pevně věřím, že díky médiu, jakým je internet, se podaří jeho pozice oslabit. Ale rozhodně to nepůjde bez zvýšeného zájmu posluchačů hudby - a tady prozměnu velkým optimistou nejsem, už jen podle toho, že se drtivá většina čtenářů Freemusic vůbec k podobným záležitostem v diskuzním fóru nevyjadřuje.