Prodejní marže, to je cesta, která vede z kruhu ven. Opět opakuji, že tady vidím jedinečnou šanci Internetu. Když ale prodáte CD přímo od vás, klesne sice cena o podíl distribuce, ale zase je tu balné a poštovné. To se tuším uvádí cca 79,- Kč. Máme tu tedy další cenu 321,60. Vidím, že právě těch 319,- se u vás na WEBu vyskytuje poměrně často ;-). Ale dají se u vás pořídit CD i v MP3 za 180,- i levněji. Ale i to, bohužel, nejsou moc příjemné ceny.

Jedinou cestu vidím v paušálním měsíčním poplatku (řekněme 300,- Kč), s možností neomezeného stahování jakýchkoliv skladeb. Tak jak to nyní rozjíždí Listen.com. Za 9,95U$ měsíčně máte přístup k 135 000 skladbám 5 000 autorů od různých značek. Stahovat můžete co snesete, přehrávat také. Má to pouze jediné omezení. Přehrávat budete moci jen se speciálním přehrávačem. K vypálení vám bude povoleno maximálně 10 skladeb měsíčně. Z velkých labelů má Listen.com podepsanou spolupráci s BMG, Warner Music, Universal, Sony Music a EMI. Spolupracuje i s 16-ti nezávislými vydavateli. Celé to má ale jeden velký nedostatek. Nabídka platí zatím pouze pro USA. Dovedu si velice dobře takovou možnost představit i u nás. Určitě by to bylo zajímavé, i za těch 300,- Kč. Tuzemští interpreti by se pak třeba nabízeli za 100,- No řekněte, kdo z vás by váhal? Já tedy rozhodně ne. Tudy, dle mého, vede cesta , jak se vypořádat s pirátstvím, i když obrat bych asi nečekal rychlý. Přeci jen vydavatelé spotřebitele do kolonky pirát víceméně nahnali sami. Je jasné, že i Rhapsody přehrávač od Listen.com časem stejně někdo prolomí, ale věřím, že ten, kdo autora okrádat nechce, bude za Listen platit stále. Zvláštěpak, když cena bude příjemná.

To jsme ale hovořili stále jen o Indies a podobných "nezávislých" vydavatelích. Ono ale celosvětově tak nějak právě o tyto vůbec nejde. Řeč byla a bude o těch velkých: EMI, BMG, Warner, Sony atd. Když se podíváte na náklady na CD vyčíslené panem Pálešem nebo mnou (na nějaké té koruně zde opravdu nezáleží) a srovnáte to s náklady těch největších, které se nepohybují v tisících, ale stotisících (i zde klidně pominu Helenu Vondráčkovou s 30 000 prodaných CD), pak můžete s klidným svědomím čisté výrobní náklady snížit na třetinu a méně. Zbytek už jsou jen čisté zisky (budu velmi rád, když mi někdo od EMI řekne, že třeba v případě Floydů je to u Echoes nějak jinak). Takže kdo koho vlastně okrádá? Těch pár chudáků co nemají 600,- na originál, nebo kameníci, kteří berou (a možná nebudu moc přehánět) jednu třetinu z ceny a autor stejně dostane almužnu? Myslím, že každý muzikant mi potvrdí, že prodej CD ho rozhodně neuživí. Peníze inkasují především z koncertů. Samozřejmě nemám na mysli Jacksona nebo Metallicu s miliony prodaných kusů.

Rád bych připomenul myšlenky, které v Softwarových novinách (číslo 7, červenec 2002) na toto téma vyslovil pan Neff z Neviditelného psa. S dovolením SN zde část textu převezmu:

Otázka: Digitální fotografie, digitální texty. Jak se na digitální budoucnost dívá člověk, který se účastní koloběhu autorských práv?

Odpověď: Bohatství umělců je anomálie, které vznikala díky technologiím. Před vynálezem desky musel zpěvák stát na jevišti. Zazpívat, šel domů a koupil si víno, kus chleba a sýr - když to dopadlo dobře a když do sálu přišlo dost lidí. K tomu, aby mohl oslovit miliony posluchačů, musel přijít gramofon, film, pak cédéčka, proště - zasáhly technologie. Řev distributorů pokládám za naprosto amorální záleřitost. Vymysleli médium, monopolizovali ho, nasadili lupičské ceny. CD za šest stovek je totéž, jako když dítěti vytrhneš zmrzlinu a sníš mu ji před očima. To je organizovaný zločin. Teď distributoři vřeští, že jim někdo ubližuje zavedením MP3 a Napsteru. Přivedli Napster na buben. Marná snaha. Přízeň technologií je opustila, toť vše. Odvrací se od jejich spiknutí. Odřezává od tvorby parazity. Zbude tvůrce, se svým vínem a sýrem - nic víc ostatně nepotřebuje, a lidi. Nic jiného není důležité.

Byl Homér bohatý člověk? Asi ne. Vyprávěl krásné příběhy, pak mu nalili víno, ukrojili sýr a odvedli slepce domů. Osud umělce je do značné míry závislý na vývoji technologií. Mimochodem Napster je příklad zakázené technologie.

Ten celý rozhovor je velmi zajímavý a točí se kolem tohoto tématu.

Řekl bych, že zde pan Neff trefil hřebíček na hlavičku. Vše se obloukem vrací. Před dávnými (i nedávnými) časy umělci nepatřili k boháčům, ba naopak. Často byli přímo společností opovrhováni. To teprve 20.století s deskami a filmem objevilo mediální hvězdy. Nyní se vracíme trochu na začátek, aby se mohly objevit hvězdy nové. Zkusím být trochu vizionářem. Co se hudby týče, budou za pár let populární ti interpreti, kteří budou na svých vlastních stránkách nabízet hudbu, která bude lidi zajímat. Ostatně současný hudební trend tomu hodně napomáhá a již opravdu na vlastní tvorbu nepotřebuejte nic víc, než trochu lepší klávesy, PC a nějaký šikovný program(y). Ne že by mne taková hudba zrovna brala, ale různá techno party (opět promiňte, že tak zjednodušuji, ale nebudu vyjmenovávat všechny současné hudební trendy) dávají tušit, že elektronická hudba je to, co nyní letí. Určitě stále bude existovat klasická hudba (chtěl jsem napsat rocková, ale jsou tu asi i jiní příznivci, že). Už to ale nebude ta masa, která vévodí. Pomalu se odsune do pozice dechovky našich otců, i když se bude vracet oblouky, jako třeba Ramstein. Takoví umělci budou IN a jejich hudba poletí. Budou žít z jiných příjmů nebo z koncertů. Je bude těšit jen ten opravdový úspěch, tak jak to u umělců vždy bylo, a ne jen finanční kalkul. Ano, ještě pár let (desítek?) nás budou kameníci masírovat hvězdičkami, které sami vyrobí (kde je dnes Lunetic, BoneyM, a další umělé hvězdy?). Určitě se budou bránit zuby nehty, ale jejich život je u konce. Kdo si myslí, že je má fantazie velmi bujará, pro toho tu mám současnou analogii.

Kdo nutí programátory, aby tvořili freeware, shareware a jiný ware? Kdo nutí uživatele, aby opravovali zadarmo jádra linuxů a jiných -xů. Kdo nutí třeba naše čtenáře, aby nám posílali české lokalizace programů? Nic! Jen ten hřejivý pocit, že jejich práce někomu pomůže, že za ní bude vděčný, že se o jejich díle bude psát na různých serverech. A to je právě ta prapůvodní věc, pro kterou dříve umělci tvořili. Proč by se to nemělo vrátit?

Otázkou je, jak to bude s filmem, kde se situace vyvíjí podobně jako s hudbou (možná ještě překotněji). Dnes tu ale máme digitální kamery, o jejichž schopnostech si mohl Felliny nebo Hitchcock nechat zdát. Vznikají soukronmé nezávislé filmy. Animace pro velkofilm s lepším PC možná za pár let zvládne i školní dítě. Kdo ví?