Závěr autora úvodního článku - reakce na fórum FreeMusic
Kapitoly článků
Tak a nyní k reakcím z diskuzního fóra na FreeMusic:
Klára mne označila za člověka, který se v hudbě nevyzná. Ano, má pravdu. Nejsem žádný hudební publicista, dělám do optických technologií, ale na hudbu se dívám jako obyčejný člověk, konzumet řekl bych. I tak si dovolím mít vyhraněný názor na kvalitu. Určitě si nepouštím Lunetic, ani K. Gotta moc rád nemám. To si pustím ty své Floydy, Metallicu, Ozzyho, nebo třeba Pražský výběr, Queeny, ale také Mozarta, Bacha nebo Haydna a Vivaldiho. Myslím, že jsem schopen rozlišit hudbu, která je tu pro obchodní úspěch a hudbu, která kvalitní je. Mimochodem, před lety jsem i já hrál v jedné kapele na basu. Zvládám i kytaru a tahací harmoniku. Takže si myslím, že nějaké ty hudební základy určitě mám. FreeMusic jsem si také před lety vymyslel a s několika kamarády uvedl v život. Také jsem naposlouchal a nastříhal asi 1/3 skladeb, které na FreeMusic jsou. Má ale epravdu, na festivaly už nejezdím, nestíhám. Před 15-ti lety to však bylo jinak. Píše, že se člověk k méně známým kapelám cestu najde. Jenže já nechci nic hledat! Já chci jen u práce posloucat příjemný doprovod. Zde má FreeMusic trochu dluh. Určitě by se hodilo zde mít pár stovek skladeb, které by redakce a čtenáři doporučili. Určitě není v lidských možnostech procházet 1500 skladeb, že?
Oves se zmiňuje o tom, že undeground podrazí nohy kameníkům. I my měli před lety tu vizi, však proto jsme FreeMuzic zakládali, ale ono to není tak jednoduché, jak se to jevilo. Viz moje vize o pár odstavců výše. Oves dále uvádí, že vypalují všichni. Ano, je to tak. Ale my na to máme dokonce právo! Když si stáhnu MP3 z Internetu a vypálím, je vše legální. Jen to musím mít pro vlastní potřebu a nesmím to prodávat, což asi dělá drtivá většina majitelů vypalovaček. Problém je na straně toho, co tu hudbu ke stažení nabízí.
Tonda K. píše, že by se CD měla kupovat třeba v bazarech. To je dobrá vize. Ale co mám dělat já, tady na vesnici? A to pomíjím fakt, že drtivá věcí, které v bazaru kupuje asi nejsou zas tak docela legální. A co si mám třeba počít s výběrem Kabátů, které chci poslouchat v PC, u kterého sedím denně více jak 12 hodin (a já si je opravdu koupil!)? Nezbývá, než Cactuse rozlousknout a vypálit! Jinou cestu neznám.
Bourek se zmiňuje o tom, že dá na recenze. Podobně Martin K. uvádí, že nechce kupovat zajíce v pytli. Bourek by si měl předně uvědomit, kde takovou recenzi čte. Velmi často jsou i recenze zaplacené. S tím souvisí postesk o zajíci v pytli. To má Martin K. pravdu. A to hned ve dvou věcech. Prvně by vydavatel měl mít na svém WEBu možnost si všechny skladby poslechnout, aby si potencionální kupec měl možnost udělat přestavu, co bude kupovat. Poslech v obchodě na sluchátka není to pravé ořechové. Druhým problémem je, že třeba z celého CD chci jen jednu, dvě skladby. Každému je asi jasné, že přední interpreti mají pevné smlouvy a prostě jednou za X měsíců (roků) musí vyprodukovat album. Podle toho také často kvalita vypadá. Proč bych si nemohl koupit jen tu jednu skladbu? Proč si musím vzít domů i ten balast okolo?
Ve fóru padla i řeč na OSA. Chci všechny čtenáře upozornit, že ne každý interpret (kapela) vůbec ví, co ve smlouvě s OSA podepisuje. Často ani neví, že je možné podepsat smlouvu jen na určité skladby a tak houfně podepisují, co pod ruku dostanou. Vím to proto, že jsme dávali dohromady smluvu pro FreeMusic, kde jsme na takové problémy naráželi.
Hodně řečí se tam vedla o hudbě dobré a hudbě špatné. Myslím, že není vůbec jednoduché říci, která to vlastně je. Bacha ve své době, stejně jako Mozarta, také házeli bokem. Zkrátka to ukáže čas. Možná, že za 200 let lidé řeknou, že klasikem 20.století v Čechách byl Fr. Janeček. Kdo ví? Možná že bude Nohavica nebo Redl zařazen mezi klasiky. Kdo ví? Zkrátka není možné říkat, že Bittová je lepší než Vondráčková (je jedno s jakým křestním jménem). Jak to vidím já, je dobré to, co lidé chtějí poslouchat a poslouchají. Jalová je diskuse o tom, proč to poslouchají. Komu je více jak 35 let jistě s úsměvem vzpomene, co poslouchal v 15-ti nebo 20-ti. O tom to ale přece není.
Pako uvažuje, že vypalováním se rujnují umělci, kteří si horko těžko sehnali peníze na nástroje, studio, vylisovali si CD atp. Na to mám jen jednu odpověď. Koho zajímá, že si na zahrádce zasadím kedlubny, které jsem chtěl prodat na trhu (otázku daní pominu) a oni mi je sežraly housenky. Nikoho! To je prostě riziko podnikání! Ne každému to vyjde a opěvováni jsou právě ti, kterým to vyšlo. Těch 99% neúspěšných svět nezajímá. A to je správné. Jen tak vývoj někam směřuje. Doba, kdy měl každý vše zajištěno, je snad za námi (i když po letošních volbách si zas tak jistý nejsem).
Celkem trefně to ve fóru shrnul mike. Pod jeho slova bych se podepsal i já.
Ačkoliv jsem v úvodu psal, že se vyjádřím i k Ovsovu příspěvku, vidím, že rozsah se nějak natáhl a mé připomínky jsou již beztak v celém textu dostatečně jasně deklarovány.
Diskuse ke článku Jak nám kopírování zabíjí hudbu