Pan Páleš nelenil, a hned mi na FreeMusic odpověděl. Je to opravdu velmi hodnotný text, protože mimo jiné, uvidíte opravdové náklady na jedno hudební CD, které nakladatel má, což je, řekl bych, unikum, které zatím nikde veřejně nikdo nevystavil.

Je sice pěkné, že text nesměřoval na Indies, ale bohužel celá problematika se nás tyká a to paradoxně asi více než těch velkých vydavatelů pro které jste to psal. Protože když prodali třeba alba Helena 2002 30.739 kusů (dle udajů IFPI) tak jsou daleko za vodou a nějaké diskuse na internetu je nezajímají a pár naštvaných zákazníků co si nepustí CD v PC je už vůbec nezajímá. A proč potom rozjíždí kampaně typu "Kopírovaní zabíjí hudbu"? Protože pro ně je to hudební průmysl a průmysl musí vydělávat a čím víc tím líp. Když nepůjdou cédéčka zkusí třeba mobilní telefony nebo mlékárnu, jak pravil sám šéf Monitoru. Ale my bychom rádi vydávali hudbu, kterou stále řadím k umění. Velmi často se objevují mylné názory a představy o cenách výroby, nahrávky, reklamy (nejvíce jich čtu právě v diskusích na CD-R serveru, ale i názory některých umělců jsou zcestné). Proto bych rád vysvětlil našim zákazníkům, že cena CD s hudbou prostě nemůže být nižší. Rámcová struktura nákladů při vydávání CD je asi takováto (samozřejmě se to liší u každého titulu, ale celkově v průměru to tak je).

Podíly z jednoho CD při naší doporučené pultové ceně 399 Kč:

• Maloobchodní marže 21% - 83,79 Kč
• Velkoobchodní distribuce 10 % - 39,90 Kč
• DPH 22 % - 87,78 Kč
• Výroba CD 9,3 % - 37,10 Kč
• Reklama 6 % - 23,90 Kč
• Nahrávací náklady 4.7 % - 18,74 Kč
• Autoři 9% - 35,93 Kč
• Interpret 9% - 35,93 Kč
• Vydavatel 9% - 35,93 Kč

Z toho je jasné, že největší balík si z CD vezme stát, a to formou DPH celých 22%. Touto sazbou tak staví hudbu do kategorie luxusu. Je totiž třeba říct, že např. knížky jsou zatíženy pouze 5% daní. Dokonce i v případě, že si koupíte CD, na kterém je nahraný software, zůstává daň pouze na 5% hranici.

Druhý největší díl si pro sebe uzurpují prodejci 21%. Snižovat tuto maloobchodní marži je však v kapitalistickém prostředí minimálně velmi ošemetné. Navíc je to to jediné, co maloobchodníky drží nad vodou.

Další položkou je velkoobchodní distribuce kde platíme 10% z každého kusu. Z této marže se hradí obchodní zástupci, kteří jako jediní mohou přemluvit obchodníka, aby si do svého obchodu koupil CD sice dobrého, ale neznámého interpreta. Dále pak vlastní rozvoz zboží do obchodů a nezbytné náklady na sklady a skladníky.

Náklady na reklamu a propagaci jsou asi tou nejpohyblivější položkou při vydání CD. Pokud majitel vydavatelství vlastní i celorepublikovou síť reklamních ploch jako je to právě u vydavatelství České hudby, tak to není takový problém jako u nás. O cenách klipů ani nemluvím.

V pomyslném koláči jsou dále náklady 4,7 % na nahrávací studio, tady je asi náš největší kámen úrazu. Každá kapela by chtěla nahrávat 2 měsíce, což při cenách studia 3000 až 15000,- Kč za den, samozřejmě nejde. A tady musíme tlačit muzikanty do nedůstojných podmínek rychlého nahrávání a u neznámých kapel požadovat, aby si nahrávku zaplatili celou samy (kdybychom měli vlastní studio, tento problém by odpadl, ale jak na něho vydělat, co vydávat, když řešíme alespoň návratnost investice).

Výroba CD včetně boxu, návrh obalu, jeho grafického zpracování v počítači, fotky, osvit a tisk obalu představuje 9,3%. V české republice máme pouze dvě lisovny, které mají velmi podobné ceny.

Honoráře pro autory a interprety. Je pevně stanoveno, že autorům hudby náleží 9 %, vybírá OSA a jak se dohodne vydavatelská firma a umělci na interpretačním honoráři, je čistě záležitost jejich společné smlouvy. Je jasné, že neznámý interpret dostane méně, než známý umělec, u kterého si je firma jistá tím, že se prodá. Většinou to je od 5 do 15 %.

Zbývajících 9 % je pro vydavatele, z nich musíme hradit veškeré svoje provozní náklady. Tedy nájmy kanceláří a skladu, telefony, provoz a opravy aut, benzín a především platy zaměstnancům.

Ceny CD sice za 10 let stouply, také jsme je z počátku prodávali za 249,- Kč, ale uvědomme si, že třeba benzín, jídlo, nájmy, energie, oblečení, zkrátka všechno se tady zdražilo několikanásobně víc než cédéčka - jejich zdražení nedosahuje ani míry inflace. Rád bych viděl stejné rozdělení třeba u piva, kola nebo tenisek, ale to nikdo nezveřejní, protože pivo, kola ani tenisky totiž nejdou kopírovat.

Jsou tedy ceny příliš vysoké? Kde by se dalo ušetřit?

1. Stát by mohl přestat zatěžovat muziku 22% daní z přidané hodnoty a snížil by její hladinu na 5% jak je to např. u knih.
2. Kdyby snížili majitelé domů cenu nájmů za prostory obchodníkům, mohli by i oni snížit svoji marži. Jistě jste si všimli, že celou dobu vycházíme z doporučené pultové ceny, v praxi to znamená, že obchodník ji nemusí dodržovat (a taky většina velkých obchodních sítí ji nedodržuje a na CD si rabat zvětšuje) což vydavatel nemůže ovlivnit.
3. Zkuste přesvědčit umělce, že by měli pracovat zadarmo.
4. Při prodeji CD vynechat obchodní síť a prodávat CD přes internet. V tomto případě snižujeme cenu o 20%, ale zase naskočí poplatky poště za dobírku, nyní asi 69,- Kč podle váhy zboží. Nebo prodávat hudbu ve formátu mp3 a nabízet ji přes net. Což také děláme, stažení celého CD stojí pouze 160,- Kč, ale o tuto možnost lidé zatím neprojevili velký zájem. Na vině budou asi špatné přenosové možnosti a způsob placení za nahrávky (ne každý má účet u internetové banky). Nebo je mp3 stále symbolem hudby zdarma?
5. Na reklamě se dá ušetřit, ale pak zase kapelu nikdo nezná a CD si koupí pár zasvěcených fanoušků.
6. Nahrávací studia by mohla zlevnit, ale vývoj techniky jde tak rychle kupředu, že se musí neustále něco dokupovat nebo inovovat. Nevím, neznám současné ceny vybavení studia, ať se ozve nějaký zvukař a vysvětlí nám proč jeden nahrávací den stojí třeba 7000,- Kč.

A OPRAVDU BY JSI SI CD KUPOVAL, KDYBY STÁLO TŘEBA JEN 200,- KČ, KDYŽ JEHO STEJNÁ KOPIE STOJÍ POUZE 20,- KČ ??????? TOMU ALE NEVĚŘÍM!!!!!

Milan Páleš - INDIES RECORDS milan@indiesrec.cz