Nebudeme si rozebírat "původních" sedm kotev, to již bylo učiněno mnohokrát a přiznejme si, že debata vedená na mnoha serverech v mnoha různých místech (články, blogy, diskuse) se opravdu dosti zvrhla.

Toto je můj osobní pokus o návrat ke kořenům problému tak, jak je definoval Jakub Čížek. Nabízím vám mnou vybraných hlavních sedm důvodů, proč je Linux na desktopech stále silně minoritní skupinou. Stejně jako on pak nabízím těchto sedm bodů k veřejné debatě, v níž očekávám i pokusy o lynčování mé maličkosti. Pokud totiž "my linuxáci" milujeme něco více než Linux samotný, pak je to flejmování o sebemenším, naprosto bezvýznamném aspektu kernelu i linuxových distribucí jako takových. Takže tady mě máte na talíři…

1. kotva: rozhádanost uživatelů, odmítání komerčního/uzavřeného software

Řekneme tedy, že Linux má na desktopech zhruba ono 1% uživatelů. To je příliš málo, aby se o něj zajímala masmédia. Když byl v Praze Ubuntu Developers Summit, média si toho snad ani nevšimla, za to vždy, když přijede Ballmer, jsou toho plné zprávy. Cesta tedy musí vést jinudy než skrze klasickou propagaci.

Věřím, že Linuxu průběžně přibývají zlomky promile uživatelů, tak jak jej popisují klasická klišé: "slečna si koupí netbook, kamarád jí tam dá nějaké Ubuntu a slečně běží vše k plné spokojenosti". Slečnu totiž nezajímá jestli ta věc má Windows kernel, Linux kernel nebo něco jiného. Dokud jí funguje web (nějaký ten freemail, facebook, lidé.cz, oblíbené weby včetně flashe, AJAXu a dalších věcí, které ani neumí pojmenovat), Skype, ICQ, stahování fotek z mobilu/kompaktu, přehrávání hudby a filmů, tak je spokojená. Pro slečnu není podstatné, jestli se "to" (GUI) obsluhuje ve Win Aero stylu, GNOME stylu či jiném, nemá nejmenší problém se obsluze svého počítače po krátkém zaučení přizpůsobit a počítač používat.

O této slečně ale na linuxových webech z 99% nikdy neuslyšíme. Stejně tak, kdyby používala Windows 7, tak o ní na win-webech neuslyšíme, protože ona má počítač jako nástroj, nikoli jako cíl svého zájmu. Ostatně to je již drahně let, kdy Douglas Addams pravil, že "telefonní cvok je člověk, který používá telefon, aby si popovídal s jinými lidmi o telefonech a počítačový cvok je člověk, který používá počítač, aby používal počítač". Mnou popsaná slečna není počítačový cvok (geek), je to obyčejná holka, která používá počítač stejným způsobem jako mobil, televizi nebo MHD.

Jakmile by se ale nějaký potenciální zájemce o Linux rekrutoval z řad těch, kteří do toho chtějí trochu vidět (ať již ze zájmu technického, nebo je zajímá i filosofie Linuxu a open-source komunit(y)), tak jej může zaskočit i vyděsit to, jak spolu "linuxoví borci" komunikují.

Diskuse jsou často plné svatých válek za tu správnou filosofii, ten správný balíčkovací systém, ten správný grafický desktop, toho správného výrobce GPU s podporou linuxu a podobné pro něj irelevantní věci. Chce takový člověk být součástí této skupinky lidí? Někdy ano, ale někdy ne. Záleží také na tom, jestli zrovna v linuxovém světě probíhá nějaký velký flamewar, nebo je zrovna období relativního klidu.

Pokud takový neználek pak přijde na nějaký linuxový web a na (z pohledu ostříleného borce) triviální až urážlivě provokativní dotaz se mu jako první odpovědi dostane "RTFM vole", přičemž následná otázka "nerozumím, co je RTFM? Děkuji." je zodpovězena hrubě, pak odejde. A je v tu chvíli jedno, že mu takto odpověděl nějaký též začátečník, který však ve svém zkušenostmi nabytém věku 14 let má pocit, že se může chovat hrubě v diskusích, prostě odejde a tím se připraví o možnost, aby mu odpověděli slušní lidé. Toto je samozřejmě extrémní popis, ale pokud bychom se dokázali podívat zvenčí a nezaujatě na to, jak se často chováme, pak si musíme přiznat, že to musí řadu zájemců odradit.

Speciální kategorií jsou pak mladá děvčata, která pokud na některém IT komunitním webu odhalí svoji identitu (tj. věk a pohlaví), pak je zde obrovské riziko, že se na ni sesype hromada "nadržených geeků" s rádoby vtipnými poznámkami, za které v každé slušné společnosti vždy následuje facka. Na IT webu se fackovat nedá, slečna tedy zvolí odchod.

Ale dosti těchto příkladů, v první kotvě mám ještě jeden bod a ten souvisí s flamewary: odmítání uzavřeného a komerčního software. Diskuse jsou také protkány ohnivým napadáním firem za to, že mají tu drzost k Linuxu lepit uzavřený software případně si nechávat za sw zaplatit. Dříve to byla zejména firma Adobe za Flash, nebo také Opera za její prohlížeč a Sun za Javu, dnes je to zejména Canonical, který v rámci Ubuntu spouští prodej hudby a programů a navíc si dovoluje některé své nástroje vyvíjet buď úplně pod pokličkou, nebo pod licencí neslučitelnou s GPL. Dokud se bude linuxová komunita chovat takto dětinsky, pak bude pro mnohé tvůrce komerčního softwaru nadále nezajímavá.

V tomto je pak zajímavý posun, že zatímco na Canonical se nadává poměrně dost, tak kupříkladu na Bibble Labs, kteří vyvíjejí jediný skutečně propracovaný program pro práci s RAW fotografiemi, se nenadává. A to mají tu drzost svoji linuxovou Bibble Pro prodávat za více než 200 dolarů. Možná je to tím, že fotografové umějí takový produkt ocenit, ať již jej používají na Windows, Mac OS X, nebo Linuxu. Kéž by toto platilo i pro Flash, nebo (a chraň mě pámbů před kamenováním) pro ten zatracený Microsoft Silverlight (resp. jeho linuxovou implementaci Moonlight od Novellu).

Můj osobní závěr je tento:

• dokud budou nově příchozí uráženi a zesměšňováni za své hloupé dotazy, dokud budou slečny uráženy, Linux neporoste takovým tempem, jakým by mohl.
• dokud budou linuxové servery protkané nekonečnými flamewary o stovkách/tisících postů a plné nenávisti, jen zlomek lidí bude chtít být součástí takové komunity.
• dokud budou uživateli, kteří často "mají nudli u nosu" a sami nikdy nic pořádného nestvořili, uráženi a hrubě napadáni ti, kdož skutečně tvoří novou tvář Linuxu, sic na komerční a uzavřené bázi nadstavbových utilit a programů, bude Linux pro takovou sféru méně zajímavý než by mohl být.

2. kotva: neschopnost tvůrců distribucí domluvit se na společných distribučních nástrojích

Linux (ve smyslu dnešních uživatelsky přívětivých distribucí) má jednu úžasnou věc: balíčkovací systém s repozitáři. Windows ale mají také jednu úžasnou věc: instalační soubory. Ano, stále přetrvává nutnost stahovat verzi pro váš konkrétní OS, zejména u ovladačů GPU je to znát (musíte vědět co máte za Windows a jestli jsou 32, nebo 64bit), ale v obecné rovině platí, že pokud si například stáhnete instalačku GIMPu pro Windows, nainstalujete jej na 32bit Windows 2000 stejně dobře jako na 64bit Windows 7. Linux nic takového nemá.

Distribuce používají spousty různých systémů pro instalování programů, z nichž hlavní jsou RPM a DEB balíčkovací systémy. Ale i v rámci nich jsou nekompatibility, takže je často nutné vyrábět balíčky v 10 různých verzích RPM a 4 různých verzích DEB, vždy trochu se lišících. Nebo uživateli nabídnout "binárku" ve formě ".run" souboru, která se po rozbalení buď někam narve natvrdo (a tím naruší konzistenci OS z hlediska balíčkovacího systému), nebo umožní zkompilovat balíček pro danou verzi dané distribuce - ale i na to musí být shellový skript (au! zvolal začínající uživatel) připraven a ne vždy to funguje (a nejvíc štve, když to nefunguje u ovladačů grafik AMD).

Snahy o sjednocení distribucí na formátu "univerzálních binárek" tu sice byly, jsou a asi stále budou, ale stejně jako vedou uživatelé flamewary na diskusních serverech, vedou je i vývojáři balíčkovacích systémů a distribucí je používající. Dá se říci, že mezi DEB a RPM probíhá dlouhé roky studená válka, která je skutečně zamrzlá na mrtvém době a z něj se asi hned tak nepohneme. A zatímco DEB používá nejúspěšnější uživatelská distribuce Ubuntu, RPM zase Red Hat a Novell, dva největší a nejúspěšnější hráči na poli Linuxu pro enterprise segment, podniky či další instituce. Pokud se nedá dohodnout na takové "pitomině" jako "zahoďme DEB x RPM neshody a pojďme navrhnout univerzální dokonalý systém", pak se asi linuxoví vývojáři neshodnou ani na řešení třetí kotvy.