Test: AMD Radeon R9 Fury Nano v roce 2018
Kapitoly článků
Protože mám rovnou dvě Fury Nano, logicky mě napadlo vyzkoušet CrossFire. V minulosti jsem zkoušel například dvě RX 480 a bylo to víceméně bezproblémové, stejně tak kdysi stará HD5970 byla bezproblémová.
Bohužel skvělý uživatelský zážitek se nekoná, karty jsou sice vidět, CrossFire je aktivní, ale prakticky fungují jen Unigine benchmarky, v ostatních hrách jsem výkonnostně na úrovni jedné Fury Nano. Zkoušel jsem si pohrát i s nastavením CF, použít AFR friendly režimy, 1x1, prostě všechny dostupné volby, ale nic nepomáhá.
Nicméně neházím flintu do žita, tak trochu podezřívám základní desku a plánuji ještě CrossFire vyzkoušet na ASRock X399 Taichi s TR 1900X, kde budou mít obě GPU k dispozici šestnáct PCI-E linek. Pokud to nebude fungovat ani zde, zkusím to ještě na stroji s Core i7-4820K a X79 deskou, kde je také dostatek linek.
Je ale smutným faktem, že multi GPU řešení jsou spíše na ústupu, jsou komplikovaná na implementaci ze strany vývojářů SW/her a také jsou to extra náklady pro výrobce GPU. CrossFire se tedy budu věnovat ještě v extra článku a tuto kapitolu berte spíše jako malou ochutnávku. A ano, dvě Fury Nano dokáží porazit jednu GTX 1080.
Velmi zajímavý nárůst výkonu je v Blenderu, Blender totiž umí využít více OpenCL zařízení a zajímavě se tak rendering zrychlí.