Po nedávném testu staršího DELL PowerEdge R630 s dvěma Haswell-EP desetijádrovými Xeony přináším další testík, použit je víceméně stejný model, tedy DELL PowerEdge R630, ale tento kus pochází z roku 2016 a liší se hlavně konfigurací pamětí a procesorů. Server byl zakoupen s 256GB RAM a to sice v konfiguraci 8x 32GB DDR4-2400 Registered ECC a v této konfiguraci jsem server testoval pro nejlepší výkon. Server podporuje i 3DPC osazení, tak byl reálně několik let provozován, později dostal dalších 256GB RAM ve formě osmi 32GB modulů a finálně ještě osm 16GB modulů, celkem tak měl k dispocizi 640GB RAM, což musí stačit každému(ne už to bohužel nestačilo).

Hlavní změnou oproti předchozím serverům jsou procesory, začali jsme na osmijádrech s 95W TDP u R620, Haswell-EP R630 měla 105W TDP desetijádra. Dnešní PowerEdge R630 má opět o něco výkonnější procesory a to sice čtrnáctijádrové Xeony E5-2690v4, jednalo se o novinku Intelu na zbrusu novém 14nm procesu, ten v této edici neumožňoval vysoké frekvence, ale byl zde nárůst IPC, L3 cache a podobně. Broadwell-EP přinesl i více jader, existují až 22C/44T procesory, což je upgrade oproti Haswell-EP, kde bylo možné zakoupit maximálně 18C/36T procesory. Později vydaný Skylake vylepšil taktovací frekvence a také trochu teploty, zbytek jistě znáte, 14nm+++++ produkty jsou nadále aktuální i dnes. Tyto procesory mají krapet vyšší TDP oproti dřívějším, rovných 135W a máme zde rovnou dva kousky. Procesory mají základní takt 2,6GHz a maximální Turbo boost dosahuje frekvence 3,5GHz, tu jsem však během testování neviděl, jelikož už od DELLu byl nastavený napájecí profil Performance v UEFI, což je i celkově lepší z hlediska výkonu, pokud se použije optimizace pro výkon na Watt, procesor často spí na nejnižších 1200 MHz a to i při nějaké zátěži, čeká, než se rozhodne frekvence navýšit, což dost negativně ovlivňuje výkon a benchmarky jsou pak velmi nekonzistentní. Nevýhoda Performance režimu tkví v tom, že server zamkne všechna jádra na maximálním boostu všech jader, tedy všech čtrnáct jader tiká na frekvenci 3,2GHz, pokud spustíme program využívající AVX2 instrukce, procesor se podtaktuje na 2,9GHz.

Dodám, že 3DPC zapojení zpomalí paměti na 1866 MT/s, z původních 2400 MT/s, můžeme tak přijít o nějaký výkon, ale někdy je lepší mít dostatek paměti, než méně rychlé paměti.

Celkově by měl být výkon značně lepší oproti starším DELL serverům, už jen díky rychlejší RAM, více modernějším jádrům a vyšším frekvencím, Xeony E5-2690v4 mají šanci překonat jeden EPYC 7282, ale za cenu vyšší spotřeby. Následující odstavce ohledně serveru budou trochu duplicitní, jelikož se technicky vzato jedná o stejný server jako v minulém článku, nicméně je možné, že někteří čtenáři minulý článek nečetli.

Server představím v rychlosti, jelikož se jedná o již nevyráběný model a cílem je spíše HW otestovat, než vyloženě orecenzovat, stejné to bylo v případě dříve testovaného PowerEdge R620.

Server zabere v racku 1U pozici. V přední části serveru najdeme celkem osm slotů na 2,5" SATA/SAS disky, přičemž zde najdeme jen plastové záslepky, které nelze použít jako šuplík na disky, ty je zapotřebí u DELLu koupit samostatně. Testovaný server nemá RAIDovou kartu a žádné disky, proto má jen záslepky. V levé horní části předku můžeme vidět logo DELL, zapínací tlačítko, UID tlačítko, dva USB-A 2.0 porty, SD kartu s iDRAC vFlash, ovládačí tlačítka a stavový displej. Nechybí zde notebooková DVD mechanika, 15-pin D-Sub(druhý je v zadní části serveru, oba dva výstupy obsluhuje grafická karta Matrox G200e) a plastový štítek se servisním číslem serveru.

V zadní části serveru vidíme poměrně standardní výbavu, server má dva hot-swap 750W zdroje s 80PLUS Platinum certifikací. Přímo na desce najdeme další dva USB-A 2.0 porty, VGA konektor, sériový port, UID LEDku, ethernet připojený do DELL iDRAC BMC.

Nechybí síťová daughter karta DELL 06VDPG, která má na sobě dva RJ45 a dva SFP+ konektory, SFP+ porty obsluhuje Intel X710 chipset a gigabitové RJ45 obsluhuje Intel i350 chipset. Existuje mnoho jiných karet do tohoto slotu, tato karta má dokonce i chladič ve formě pasivu s dvěma heatpipe, jelikož 10GbE může trochu více topit oproti gigabitovému ethernetu.

Tento kus má k dispozici jen dva PCIe x16 sloty pro přídavné PCIe karty, jeden je low-profile a druhý nabízí plnou výšku, u DELLu bylo možné objednat i šasi s třemi low-profile sloty. Do jednoho slotu jsem osadil grafickou kartu AMD FirePro W4100 2GB.

Server má v přední části celkem sedm ventilátorů velikost 40x40x56 mm, jedná se o dva spřažené ventilátory do jednoho, výrobcem ventilátorů je společnost Sunon. Ventilátory lze snadno vyměnit bez nutnosti použít nějaké nářadí.

V prostřední části desky jsou dva LGA2011-3 sockety pro procesory. Na jeden z procesorů je pověšený Intel C612 chipset, který poskytuje USB konektivitu, propoj s BMC/IPMI/iDRAC a SATA porty. A právě SATA port mě zachránil, server nemá RAID kartu, ale díky SATA portům jsem mohl osadit jedno Samsung SSD 850 Pro 512GB. Šuplík na disk jsem dočasně odcizil z dříve testovaného PowerEdge R620 a nainstaloval jsem pro změnu Windows Server 2019 Datacenter, samozřejmě jsem nainstaloval i dostupné aktualizace a ovladače. Ano v době uvedení na trh nebyl Server 2019 ještě na trhu, ale mnoho firem si pořídilo Software Assurance nebo si novější verzi serveru dokoupili dodatečně. Přišlo mi tak logické použít novější verzi Windowsího Serveru, jelikož má údajně podávat lepší výkon oproti verzi 2016.

Na stejné SSD jsem pak později nainstaloval Ubuntu 21.04 pro testy v Linuxu. Opět se nabízí otázka, jak si tato dvě desetijádra povedou proti modernějším procesorům, to se dozvíte v dalších kapitolách.