Když se mi testovaná deska a CPU dostala do rukou, těžko jsem uvěřil, že se jedná o deset let starý hardware. Vždyť Nehalem vyšel relativně nedávno, ne? Ale je to tak, deska i CPU pochází z roku 2009 a jedná se tak o zajímavý pohled na tehdejší HEDT segment.

LGA 1366 základní desky byly drahé již tehdy, dnes jsou ještě hůře dostupné a předražené, je sice možné pořídit „nové“ čínské desky, ty ale mají často naprosto minimální portovou výbavu a velmi často třeba jen dva sloty.

Gigabyte EX58-UD5 je pěkný příklad opravdového hi-endu své doby, deska má na svou dobu opravdu bohatou výbavu, najdeme zde totiž celkem šest slotů pro paměti, deset SATA2 portů, POST displej na diagnostiku, zapínací tlačítko, pořádné chladiče Intel X58 chipsetu a VRM, hromadu PCIe slotů, dvě gigabitové síťovky podporující teaming, dvanáct USB2.0 portů a tak podobně. Intel X58 NB má přímo v sobě až 36 PCIe Gen2 linek a deska tak podporuje CrossFire nebo SLI s dvěma kartama, přičemž každá může mít plných šestnáct linek. Dalších šest PCIe linek je pak integrováno v ICH10 jižním můstku.

Intel Nehalem také přinesl žhavou novinku ve formě integrovaného paměťového řadiče přímo v procesoru, což je něco, co AMD zavedlo mnohem dříve na Athlonech64. Procesor podporuje tříkanálové zapojení a můžeme tak osadit až 48GB DDR3 RAM(při uvedení bylo podporováno maximálně 24GB), což je poměrně zajímavé, protože na mainstream LGA1156 platformě je podporováno maximálně 16GB RAM.

Jako procesor na této desce sloužil Intel Core i7-950 bez přetaktování a chladil ho Arctic Freezer Xtreme rev2. Tento chladič byl dodáván s výrobcem nanesenou pastou MX-2, ta však má svá nejlepší léta za sebou, protože procesor se v zátěži zahřál na poměrně vysokých 90°C. Pasta měla i po zahřátí konzistenci asi jako tvrzený beton, proto si nejsem zcela jist, že se jedná o původní pastu, neboť Arctic tvrdí, že má živostnost asi osm let, je však možné, že se časem vlastnosti zhoršují, chladič ležel někde skladem, nebo tu pastu někdo vyměnil. Protože jsem potřeboval tak nějak „ad-hoc“ testovat, použil jsem superherní pastu neznámého čínského výrobce GD900. Absolutně netuším, jaká je životnost této pasty, mám však vyzkoušeno, že teplovodivé vlastnosti jsou srovnatelné s Arctic MX-2 a někdy i MX-4, nicméně kvalita i konzistence je velmi proměnlivá, ale co také chtít za nějakých sto korun. Na takovéhle pokusy je super, nemusím tak plýtvat kvalitnější pastu, nebo používat extrémně levné bílé pasty s teplovodivostí na úrovni „Ano“.

Důvod, proč rozebírám chladič a pastu je prostý, procesor jsem chtěl přetaktovat a výměna pasty výrazně pomohla, při základním nastavení, kdy všechna čtyři jádra tikají na 3,2GHz se teplota nejteplejšího jádra vyšplhala na nějakých 66°C, což je mnohem lepší, než téměř 90°C. Jenže na přetaktovanou i7-950 se 130W TDP tento chladič prostě nestačí(Arctic uvádí, že chladič zvládne až 160W TDP) a tak jsem povolal posilu ve formě dvou Noctua NF-A15 ventilátorů, které pomáhaly s přívodem a odtahem vzduchu, významně pomohly snížit teplotu procesoru, VRM a X58 chipsetu, jelikož chladič VRM a X58 chipsetu je propojen za pomoci heatpipe.

Samotné Core i7-950 je z dnešního pohledu nezajímavé čtyřjádro s HT, dalším problémem je pak absence opravných mikrokódů pro různé moderní Intel chyby, Nehalem a Westmere navíc oficinálně ani opravné mikrokódy bohužel nedostanou, toho se dočká jen Sandy Bridge a novější, což je trochu škoda. Procesor má základní frekvenci nastavenou na 3067 MHz, při využití jednoho jádra dosahuje boost až 3333 MHz a při využití dvou nebo více jader procesor tiká na 3,2GHz. Procesor je postaven ještě na 45nm výrobním procesoru, má 8MB L3 cache a oproti novějšímu 32nm Westmere nepodporuje AES-NI instrukce. Pozdější Westmere by byl zcela jistě zajímavější, hlavně díky šesti jádrům, ale žádný ve své sbírce nemám a tak se musíme spokojit s tímto kouskem. Pokud se chcete podívat na dobový test, odkážu na tento WIFTův článek: 

• Test: šestijádrový Intel Core i7 980X

Pozitivní je, že procesor má stepping D0, což by mělo znamenat snadnější přetaktování. QPI sběrnice pak tiká na 2,4GHz a její propustnost činí 4,8 GT/s.

Nyní k samotnému přetaktování, to je víceméně triviální, víceméně je zapotřebí mít kvalitní desku, chlazení, zamknout si frekvenci PCIe na 100MHz, přidat nějaké to napětí pro PLL část, případně pro VCore, hlídat si děličku pro paměti a navyšovat BLCK. Já jsem chtěl dosáhnout rozumně uchladitelných 4GHz, BLCK jsem nakonec nastavil na 191 MHz namísto 190 MHz, protože 4011 MHz je více než 3990 MHz. Také jsem navýšil napětí PLL na 1,88V, VCore jsem nechal na automatiku, což vyústilo v překvapivě stabilní systém, nemusel jsem nijak dále ladit napětí. Paměti finálně běží na 1528 MHz efektivně s CL10 časováním, přičemž jsem osadil tři 8GB Kingston HyperX DDR3-1600 moduly. Došlo také ke zrychlení QPI sběrnice, tak zrychlila z 2400 MHz na 3438 MHz, což znamená, že propustnost QPI je takto 6,8 GT/s. Procesor bych samozřejmě mohl přetaktovat ještě výše, není problém vymáčknout frekvence jako 4,4-4,6GHz, ale napětí by se pak blížilo k 1,6V a chlazení by to neustálo. Proto jsem zůstal na poměrně rozumných 4GHz.

Zbytek sestavy se tak trochu nesl v duchu Gigabyte, jako grafická karta posloužila Gigabyte AORUS RTX 2080 Ti XTREME 11GB, Gigabyte AirCruiser N300 WiFi karta, Samsung SSD 1TB 850 EVO a Seasonic S12II-620 620W zdroj. Jako operační systém posloužily Windows 10 Pro v1903. NVIDIA ovladače pak byly verzi 436.30 DCH.