Po instalaci patřičných ovladačů a nástroje Marvell Storage Utility se objeví na ploše a v systémové oblasti panelu úloh ikona Marvell Tray. Skrze ni se přistupuje k Marvel Storage Utility, což není nic jiného než webová aplikace běžící na vytvořeném lokálním webovém serveru na portu 8843. To má samozřejmě jedny sympatickou výhodu, a to tu, že můžete spravovat nastavení řadiče vzdáleně. Stačí mít přístup k danému počítači, znát jeho jméno nebo nejlépe IP adresu a po jejím zadání do adresního řádku prohlížeče ve tvaru http://x.x.x.x:8843 můžete přímo přistoupit k Marvel Storage Utility stejně, jako byste to udělali lokálně. Nejprve je potřeba překonat problém s certifikátem, který není systémem považován za důvěryhodný a i kdyby byl, beztak je vystaven pro doménu marvell.com, k níž ale na lokále nepřistupujeme.

Problém s certifikátem vyřešíme jednoduše tím, že jej budeme ignorovat a budeme pokračovat dál. Zobrazuje se beztak pouze při přihlášení. Poté už se dostáváme na přihlašovací stránku.

Přihlášení je prudce jednoduché, používají se stejné přihlašovací údaje, jaké používáte k přihlášení do systému Windows, protože právě odtud si je služba bere. Heslo tedy není žádné „defaultní“, ani prázdné, ale prostě takové, jakým se přihlašujete do Windows.

Po přihlášení se dostáváme na úvodní stránku, která nám hned nabídne vytvoření HyperDuo (Safe) svazku. Na tomto místě bychom rádi zdůraznili jednu věc: nedělejte to. Nám se po každé snaze vytvořit automaticky HyperDuo Safe svazek objevila modrá obrazovka. Přišli jsme dokonce i na to, proč se objevuje, ale o tom až později.

V automatickém průvodci jsou dvě celkem očekávatelné možnosti. My se ale nejprve podíváme, co umí MSU prozradit.

Můžete si zde prohlédnout parametry připojeného úložiště. Bylo by asi špatné, kdyby služba nerozpoznala SSD od HDD. Status Unconfigured říká, že úložiště není součástí žádného svazku a vystupuje jako samostatná jednotka.

 

Je zde možné zobrazit poměrně detailní parametry konfigurace všeho, co s úložištěm přes Marvell souvisí, ovšem samotný model čipu, který se o to stará, zde neuvidíte, pokud jím není přímo Device ID (zde 9130, což by mělo ale spíše ukazovat na 88SE9130 a ne 88SE9128).

 

 

Narazili jsme také na jednu nemilou věc: MSU nefunguje korektně v Google Chrome, zatímco v Internet Exploreru ano (mezi podporovanými prohlížeči uvádí nápověda Internet Explorer 6 a Firefox 3, což svědčí o její zastaralosti). Jsou to asi spíše kosmetické věci, o něco horší je nefunkčnost nápovědy (zcela chybí menu vlevo), ale ono je to jedno, protože v nápovědě se zrovna jako na potvoru o HyperDuo nedočtete vůbec nic. Význam spousty nastavení nám tak zůstal utajen a spíše jsme hádali, co na co je. Sama firma Marvell bohužel na svém webu aktuální verzi nenabízí, dá se stáhnout pouze u výrobců koncových řešení (my jsme během testu používali to, co je k mání od Asusu). Zkusili jsme stáhnout aktuální verzi u HighPointu, ale těm se zrovna rozsypal server běžící na technologiích Microsoftu (to nám prozradila chybová hláška) a pokus o stažení MSU z čínského serveru HighPointu skončil informací o tom, že stahování bude trvat extrémně dlouho. Takže jsme to vzdali.

To, zda budete tvořit HyperDuo Safe pomocí automatického průvodce, kde netřeba nastavovat nic, nebo ručně, nemá téměř žádný vliv na zjevení modré obrazovky. Záměrně říkáme „téměř“, protože něco přeci jen ovlivnit lze. Na screenshotech výše si můžete všimnout, že při vytváření HyperDuo Safe je možnost zaškrtnutí zachování dat z pevného disku. Pokud tuto možnost oželíte a volbu zrušíte (tak, že nebude zaškrtnutá), data se sice nezachovají, ale modrá se neobjeví. Modrá obrazovka se totiž objevuje jen v situaci, kdy probíhá kopírování dat z disku na SSD, aby nedošlo k jejich ztrátě při vytvoření HyperDuo Safe svazku.

Poněkud nepříjemné pak je, že se vám modrá objeví po restartu znovu. Ona se totiž konfigurace HyperDuo Safe uloží, ale data se pak migrují jen ve dvou situacích: 1. běží operační systém, nebo 2. jste v uživatelském rozhraní BIOSu řadiče. První situace je začarovaným kruhem: data se migrují pouze, když běží systém, a když se data migrují, systém zhavaruje do modra. Z toho není jiná cesta ven než druhá možnost: vlézt po startu PC do BIOSu řadiče (uvidíte na další straně). Tam se totiž data migrují také (naštěstí). Stačí počkat, až se data zmigrují a pak už naběhnutí a funkčnosti systému vůbec nic nebrání.

Takto už vypadá hotový svazek HyperDuo Safe v MSU. Jaký význam má položka Treshold, kterou lze zde měnit, nám zůstalo utajeno. Domníváme se, že jde o nastavení kapacity SSD, která bude využívána. Proč ne celý SSD? Možná pro jistotu, aby zbylo nějaké místo pro interní wear leveling SSD. Jen tipujeme, nápověda k ovládání MSU v souvislosti s HyperDuo prostě není. Každopádně HyperDuo neumí tu fintu jako Intel Smart Response Technology, že byste vyhradili na cache jen kus SSD a na zbytek mohli ukládat vlastní data. HyperDuo vám vždy sebere SSD celý.

Ono je samozřejmě zajímavější provozovat HyperDuo svazek jako systémový disk. My jsme jednoduše překlopili instalaci z původního svazku na HyperDuo svazek a služba začala automaticky úřadovat a vybírat, s čím jak bude pracovat.

Co znamená zaškrtnutí Auto nebo co znamená Cache (tedy přesněji „co to dělá“), jsme se také nikde nedočetli. Nápověda je stará a neaktuální a nějaké vyskakování „tooltipů“ se zde nekoná, tedy ne takové, které by nějak pomohlo. V tomto smyslu je možná lepší, pokud by se nedalo nastavovat nic a služba fungovala zcela automaticky. Takhle to akorát uživatele zmate. Zkrátka jsme s tímto nastavováním nic nedělali, protože zkoumat, co které nastavení má na jakou činnost systému za vliv, to bychom se mohli rovnou ucházet u Marvellu o místo tvůrce manuálu.

Podobně jsme na tom byli s plánovačem čehosi. Co zde vlastně vytváříme za plán, to jsme neměli ani páru.