Minulý týden jsme vám nabídli recenzi i celkové shrnutí situace po vydání Core Ultra 9 285K, vlajkové lodi architektonické generace Arrow Lake.

• RECENZE: Intel Core Ultra 9 285K, čas Core skončil, Ultra přichází
• Core Ultra 9 285K je vydáno, zůstává však nedostupné

Jak je to s Cinebench?

V souvislosti s recenzí bych si dovolil upozornit na jednu drobnost. V prezentacích Arrow Lake vzal Intel po letech na milost test Cinebench. V před-ryzenové éře ho ve svých materiálech používal k prezentaci vícejádrového výkonu. Ovšem po nástupu Ryzenu, který nabídl 2× více jader (a vláken) jej zatratil a začal kritizovat. Někteří autoři jej skutečně na základě marketingového tlaku Intelu z recenzí vyřadili, a tak nastalo překvapení, když se v prezentaci Arrow Lake opět objevil a to hned na více slajdech. Důvody byly zřejmé, podle grafů Intelu měl Arrow Lake v Cinebench převálcovat Zen 5, takže důvody ignorování tohoto testu rázem pominuly.

• Intel zpochybňuje váhu CineBench anketou mezi uživateli tabletů a notebooků ²⁰¹⁹

Pokud se podíváte do naší recenze, zjistíte, že ve všech verzích Cinebench s výjimkou jediné (té, kterou použil Intel) je ve skutečnosti Ryzen 9 9950X rychlejší než Core Ultra 9 285K (platí pro Cinebench R15, Cinebench R15 Extreme, Cinebench R20, Cinebench R23) a pouze v Cinebench 2024 je rychlejší Core Ultra, ovšem nekoná se žádné válcování, jaké naznačovaly slajdy Intelu (18% náskok), ale (při použití totožných pamětí) dosáhlo Core Ultra o 4 % vyššího výkonu než Ryzen.

Obraz v recenzích

Pokud si projdete nadpisy recenzí (klasických i videorecenzí) a hodnocení Arrow Lake, působí vesměs velmi nelichotivě. Dalo by se říct, že až přehnaně nelichotivě v kontrastu s tím, jaké výsledky zobrazují grafy. Jistě, Intel nám před vydáním zkoušel mazat med kolem úst a sliboval v některých ohledech podobný, ale zejména ve vícejádrovém výkonu o ~20 % vyšší výkon než nabízí Ryzen 9 9950X. Recenze ukázaly něco jiného (v průměru o ~5 % nižší výkon, často dost nekonzistentní). Ale po zkušenostech s prezentacemi a realitou ~pěti předchozích generací nemohl nikdo soudný očekávat, že slajdy Intelu a reálné recenze budou korespondovat. To nemohlo nikoho rozhořčit, aby na základě toho Intelu v recenzích uděloval trestné body, na to už si branže tak nějak zvykla.

Z prezentace Arrow Lake (Intel)

Herní, aplikační ani jednojádrový výkon rovněž nemohl sám o sobě nikoho pobouřit - v těchto všech ohledech už Intel byl pod úrovní AMD a stejně si tehdy neodnesl zdaleka tak kritické hodnocení jako nyní. Nemůže to být ani nepřesvědčivou energetickou efektivitou. Raptor Lake i Raptor Lake-refresh na tom jsou daleko hůř. Možná tedy spíš hůř, byť ne zas tak daleko. Jak totiž upozornil Gamers Nexus, softwarový monitoring spotřeby, který většina recenzí využívá k měření, u Arrow Lake funguje nějak podivně a jsou hlášeny nižší hodnoty, než jakých procesor reálně dosahuje. Spotřeba je tedy spíše vyšší, než jakou uvádí většina recenzí. I tak ale pod úrovní Raptor Lake(-refresh).

Drtivá většina negativního hodnocení tak pramení z nestability, problémů s kompatibilitou a nedotažeností softwarové podpory platformy, na kterou si stěžovala většina recenzí. Potíže s instalací operačního systému, potíže se samostatnou grafickou kartou, potíže se stabilitou a pády zejména při herních testech. To je něco, co v grafech není vidět, ale člověka, který v časové tísni potřebuje sestavu zprovoznit a provést vysoké desítky měření, velmi stresuje a irituje. Je pak celkem logické, že se to projeví na celkovém hodnocení, navíc je takové hodnocení oprávněné. Uživatel, který si pořídí high-endovou platformu s procesorem za 17 000 Kč, deskou v rozmezí 5400-18 200 Kč a pamětmi za ~10 000 Kč (48GB DDR5-8400) nejspíš chce systém používat a nikoli si hrát na betatestera, kterému v herní zátěži sestava co půlhodinu padá.

Zde je obzvlášť patrný kontrast s vydáním Zen 5 / Ryzen 9000, kde sice po vydání AMD řešila řadu výkonnostních rezerv na straně BIOSu, Windows 11 i ovladačů platformy, ale ve všech případech šlo o ladění výkonu, nikoli stability. Platforma byla od vydání standardně stabilní.

Ani ryba, ani rak

I když pomineme stabilitu a porodní bolesti, které Intel de facto delegoval na uživatele, je otázkou, pro koho je Arrow Lake vlastně určen. Aplikačně i herně je trochu pomalejší než Zen 5, spotřebu má vyšší a tudíž energetickou efektivitu horší než Zen 5, přitom je o něco dražší než Zen 5. Vyžaduje novou platformu, která je také dražší (nejlevnější deska aktuálně na Alze stojí ~5400 Kč).

(Shutterstock)

S minulými generacemi měl vždy Intel alespoň jeden prvek, ve kterém byl byť jen symbolicky lepší než konkurence a který mohl akcentovat. Ten nyní nemá. V podstatě tak ani marketing Intelu nedostal do ruky nic, na čem by mohl prezentaci této novinky vystavět a čím by mohl uživatele přimět, aby Arrow Lake chtěl.

Proč?

Diskuze pod recenzemi i pod videy na YouTube jsou plné otázek, jak mohl Intel něco takové připustit, vydat, případně proč šel na trh se zjevně nehotovou platformou. Odpověď na tuto otázku je však známá a to již dost dlouho. YouTube kanál MLID již v únoru 2023 vydal video, kde popsal změnu ve strategii Pata Gelsingera, jehož iritovala výrazně zpožděná vydání u prakticky všech nových produktů. Rozhodl tehdy, že Intel bude preferovat vydání včas přes dotažením původně plánované podoby produktu:

• Intel mění strategii: Před dosažením cíleného výkonu upřednostní vydání včas ^{únor 2023}

Nyní tu máme výsledek, vydání prvních nových procesorových architektur od přechodu na novou strategii. Těžko říct, jestli to v praxi Intelu něco přineslo či přinese. Jisté je jen to, oč to Intel a uživatele připravilo: Uživatele zejména o stabilitu a spolehlivost platformy, Intel pak hlavně o první místo v recenzích (alespoň v dílčích metrikách).

Intel možná tlačila i pošramocená pověst Raptor Lake(-refresh). Nicméně vydání jiné nestabilní platformy jako náhrady za jinou nestabilní platformu výrobci pověst příliš nevylepší.

Pro lepší pochopení situace lze ještě zmínit poslední rozhovor MLID s inženýrem Intelu, který zmínil, že aktuální směřování Intelu již není být první, ale dostat na trh produkty, které lze vyrábět ve velkém množství, aby si společnost udržela alespoň podíl na trhu (patrně jde o OEM segment, kde je podstatnější objemy a stabilita dodávek, protože to jsou prvky, které Intelu v této sféře zajišťují převahu).

Tato strategie, v kombinaci s faktem, že na Arrow Lake Intel vystřílel celý zásobník inovací (nasazení dlaždic v desktopu, nová architektura velkých jader, nová architektura malých jader, 3nm proces TSMC, nová platforma) a přesto vznikl ve srovnání s konkurencí uživatelsky nezajímavý produkt, nedává příliš velkou naději, že by se Intel mohl ze stávajícího technologického marastu v nejbližší době vyhrabat.