Upozornění: článek popisuje verzi DSM 4.2. Po zpracování většiny článku, avšak před jeho vydáním stihla firma Synology vydat verzi 4.3. Ta obsahuje nějaké nové věci a funkce, ale ovládá se prakticky stejně. V článku se tedy pracovalo s verzí 4.2 jako v té době poslední stabilní verzí, 4.3 byla ještě v betastádiu.

Tohoto uvítání se dočkáte pokaždé, když budete instalovat do NASu nové disky. Za instalaci nových disků se počítá i situace, kdy disky vyndáte, dáte je jinam, přeformátujete a uložíte po svém vlastní data. Jakmile na discích nebude to, co očekává NAS, považuje situaci za novou instalaci.

Bez ohledu na to, jestli máte v NASu nejnovější DSM, si může NAS stáhnout z webu výrobce aktuální verzi a nainstalovat. Já to již dříve dělal, takže při tvorbě těchto screenshotů již byla v NASu poslední verze 4.2-3214. Přesto si ji NAS stáhl znovu a nainstaloval. Zřejmě do oné USB flešky, ale nezanedbatelnou část si zřejmě instaluje i na samotné disky. Pokud víte, že máte poslední verzi, nemá smysl stahovat novou, můžete použít integrovaný systém DSM (pak se použije ten z flešky). Nic ale přepsáním toutéž verzí nezkazíte, jen budete tahat zbytečně pár desítek mega z netu.

V dalším kroku vás NAS vyzve k zadání hesla pro správce admin (jistě pro vás nebude problém uhodnout, jaké heslo jsem zvolil ;) a také názvu stanice. NAS mě též automaticky vyzval k vytvoření svazku Hybrid RAID (v NASu jsem měl tři 3TB disky WD Red). Licence, se kterou je potřeba souhlasit, je k přečtení na webu výrobce (tamtéž vede odkaz).

Samozřejmě je potřeba potvrdit, že data na discích budou smazána. NAS si vytvoří vlastní diskové oddíly.

Pak už je to záležitost automatická. Zformátují se disky, …

… stáhne se nový DSM (DiskStation Manager) …

… nainstaluje se …

… a pak začíná zajímavá fáze známá jinak spíše ze světa Windows. Říká se mu „Dokončení instalace“ …

… a může trvat až 10 minut. Ve skutečnosti to trvalo o trošku méně. Pak už se objeví přihlašovací obrazovka.

Doteď to ještě vypadalo jako – jak to říci slušně – prostě „webové rozhraní linuxové škatulky“, i když s hezkými grafickými prvky. Jakmile se ale přihlásíte, na pojem „webové rozhraní“ rychle zapomenete.