SSD

Otestoval jsem už poměrně dost SSDček značky Kingston na to, abych si sám udělal názor na jejich kvalitu. Zkušenost je poměrně dobrým rádcem, takže volba nakonec na ten Kingston padla. Kapacita kolem 120/128 GB a podobně, mi přišla sice jako dostačující, ale řekl jsem si, že se nechci v notebooku delší dobu hrabat a po chvilce zase něco upgradovat, takže jsem zvolil kapacitu dvojnásobnou.

Vítězem „výběrového řízení“ se stal Kingston HyperX 3K s kapacitou 240 GB. Vybral bych si Kingston V300 s toutéž kapacitou, ale ještě se v tu chvíli neprodával. Sám jsem jej kdysi označil za „HyperX 2.5K“ a musím říci, že by mi nižší trvanlivost vůbec nevadila. I tak to bude trvanlivější než dnešní trvanlivý salám. Zkrátka než SSD umře na přepisy, to spíše umře na vydrolení ekoteroristické RoHS pájky. A když ne SSD, tak něco jiného určitě.

Toshiba MK7575GSX 750GB + Kingston HyperX 3K 240GB

Notebook ovšem velmi příjemně překvapil. Přiznám se, že po této vlastnosti jsem se vůbec nepídil, a tak mě mile překvapilo, když jsem zjistil, že do notebooku se vejdou disky dva. Tudíž bylo rozhodnuto: původní 750GB Toshiba šla na druhou pozici a na první si sedl nový HyperX 3K.

Aby disk zbytečně nežral baterku, nastavil jsem ve Windows, aby disky po 5 minutách nečinnosti usínaly. Drtivá většina situací, kdy se 750GB Toshiba rozjede, jsou tedy probuzení a usnutí (ano, i před usnutím se disk roztočí, systém Windows má prostě ve zvyku říkat disku „vstávej, jdeme spát“) a sem tam také zapnutí a vypnutí notebooku, popř. restart.

Srovnání několika Kingstonů HyperX „5K“, HyperX 3K, V+200 a V300 můžejte najít v recenzi:

• Test 120GB Kingston SSDNow V300 s 19nm Toggle mode čipy (21. 12. 2012)

RAM

RAMky jsou levné, tak proč jimi nenabušit notebook až po okraj. Nojo, jenže když chcete aspoň trošku solidní RAMky, tak zjistíte, že tak levné nejsou. Na druhou stranu nechtěl jsem moc řešit problémy spojené s celkem běžnou situací, kdy si koupíte nějaké DDR3-víc_než_1333 a zjistíte, že v SPD je stejně maximum nastaveno jako DDR3-1333 a jestli chcete výš, musíte v lepším případě použít nějaký XMP profil, nebo v horším případě taktovat. A protože jsem nevěděl, jestli notebook tyhle věci zvládne, šel jsem na jistotu a pořídil 16 GB DDR3-1600 CL9 v podobě Kingston HyperX PnP (2×8 GiB).

Kingston DDR3-1600 CL9 2×8 GB

Musím říci, že notebook se s nimi skamarádil hned napoprvé a už mi je nechtěl vrátit :). Jak říkáme my, co jsme na jihu čech moravskou náplavkou… „mastí to jak víno“. Rozhodně mi nebylo líto za ně ty zhruba tři litry vydat (ne vína, tři tisíce korun ;-).

Proč jsem vlastně chtěl tak „zbytečně velké“ množství RAM? Abych měl za pro mě akceptovatelný peníz jistotu, že už nikdy za celou životnost notebooku nebudu muset paměti řešit. Proto jsem se také nespokojil ani s malou kapacitou, ani standardně nízkými rychlostmi. Většina SO-DIMM DDR trojek jsou buďto DDR3-1333, anebo DDR3-1600, ale více než CL9. Tady se prostě kompromisy dělat nebudou :).

Především jsem pak milovník RAM disků. Ne, že by SSD bylo nějak pomalé, ale RAM disk, kromě toho, že je ještě výrazně rychlejší než SSD, má jednu strašně sympatickou vlastnost: při restartu, nebo i nenadálém pádu systému, se smaže. Tato vlastnost spojená s umístěním TEMPu na RAM disk a nastavením stahování všecho standardně na RAM disk má tu výhodu, že v případě TEMPu se vlastně čistí sám ;-) – a pokud jde o to stahování a vůbec práci s daty na RAM disku, pak vím, že když se něco pokazí a systém zbuchne, tak přijdu o všechno, co na tom RAM disku bylo. To mě automaticky nutí veškeré stahované věci buďto hned zpracovat, nebo uklidit, tedy přesunout někam, kam to patří. Od té doby, co používám RAM disk, se již bordel na mých discích stažený z internetu nerozrůstá. Všechno má své místo. Doposud jsem nenašel odvahu uklidit ten, co se do té doby nashromáždil :). A protože je to už hodně dlouho, asi je ten bordel zbytný, protože jsem se v něm už drahnou dobu nehrabal.

V neposlední řadě (RAM disku používám jen 4 giga) se hromada RAM hodí na provoz virtuálních PC. Už se mi to hodilo a ještě se to zcela určitě hodit bude. Paměti RAM není nikdy dost a kdyby šlo do tohoto notebooku dát 32 GiB, dám tam 32 GiB.

Tyto dva upgrady (RAM 4 GiB DDR3-1333 jednokanálově ⇒ 16 GiB DDR3-1600 dvoukanálově a 240GB SSD) za celkem 7 850 Kč (vč. DPH) jsou pro mě zárukou toho, že morální životnost notebooku bude alespoň tak dlouhá, jako je morální životnost Windows 8. Jestli se tohoto morálního konce notebook fyzicky dožije, to je samozřejmě věc druhá. Tady ovšem můžu jen doufat.