Mount Rainier

Mount Rainier (CD-MRW) je stále ještě relativně nový formát, jehož oficiální podpora v operačních systémech by neměla být daleko. Jde o vylepšený paketový zápis, jenž má kromě jiného za úkol sledovat chybovost média a řešit případné problémy. Osobně se mi však stále více jeví CD-MRW formát jako něco, co má hezký popis ale nic moc skutečnost (ovšem firmware může leccos změnit). Více se dozvíte v testech.

Bližší informace o Mount Rainier technologii se můžete dočíst i zde na CD-R serveru.

SafeBurn

SafeBurn je jedna z ochran proti podtečení bufferu. Svým způsobem by se dalo říci, že Yamaha CRW-F1 tuto ochranu nepotřebuje - nepoužívá Zone-CLV zápis (který tyto ochrany potřebuje) a má buffer 8 MB, který na většinu operací stačí reagovat. Přesto je ochranou proti podtečení bufferu vybavena, dle mého skromného odhadu je tato technologie svým způsobem spojena s technologií Mount Rainier. Navíc když se na ne příliš rychlém PC snažíte vypalovat AudioCD přímo ze souborů MP3 rychlostí 44×, přijde tato ochrana vhod. Zvláštní vlastností SafeBurn technologie je, že nefunguje v režimu simulace zápisu (Pozn. Martin: myslím, že není moc palíren, které by zvládly test se zapnutou ochranou proti podtečení bufferu).

Optimum WriteSpeed Control

Mechaniky vybavené touto technologií mají schopnost přizpůsobit rychlost vypalování vlastnostem média. Narozdíl od jiných podobných technologií (např. u mechanik LiteOn nebo NEC) nastaví Yamaha tuto rychlost až při skutečném pálení. Z toho vyplývá podobná vlastnost jako u technologie SafeBurn - nelze tuto technologii použít při simulaci. Simulace tedy proběhne tou rychlostí, jakou nastavíte (za předpokladu, že vám ji Nero dovolí nastavit - rychlosti při vložených CD-RW médií jsou omezeny už při výběru).

Full-CAV zápis

Full-CAV neboli Full Constant Angular Velocity (plná konstantní úhlová rychlost) je režim zápisu, kdy se CD otáčí stále stejnou rychlostí a rychlost zápisu se tedy od středu ke kraji zvyšuje. První částečný CAV zápis (Partial-CAV) měla Yamaha 2100 a jak se ukázalo, zápis v oblasti zvyšování datového toku při pálení moc kvalitní zrovna nebyl. Osobně jsem byl velmi zvědavý, zda CRW-F1 tento neduh již vyřešila. Mohu vám to říci rovnou: Vyřešila :-).

Advanced Audio Master Quality Recording

Audio Master Quality Recording už známe od Yamahy 3200. Umožňuje nahrávat o něco delší pity a tím redukuje následně při přehrávání případný jitter. O jitteru se toho napsaly již tuny a asi by bylo zbytečné to tu popisovat znovu. Snad jen jedno: je potřeba si neplést jitter, který vzniká při přehrávání, a jitter, který vzniká při grabování na starších CD-ROM mechanikách (spousta programů tento jev umí eliminovat dodnes, ale říkají mu různě - někdy Sector synchronization, někdy Jitter correction a někdy i jinak). Rozdíl mezi záznamem klasickým a záznamem v režimu AMQR je nejlépe zobrazen na obrázku:

Tím, že režim AMQR dělá pity delší, musí se, zjednodušeně řečeno, v rámci stejně rychlého čtení dat lehce zvýšit rychlost mezi snímacím laserem a médiem. Tím pádem jsou přechody mezi pity a landy vnímány rozlišovacím mechanizmem jakoby ostřeji a mechanika pak snáze vyhodnotí stav přechodu z pitu na land či naopak. Výsledkem by mělo být teoreticky nižší dopočítávání správných dat přehrávačem a v konečném důsledku dokonce vyšší kvalita zvuku. Alespoň takhle nějak je funkce AMQR vykládána (a jestli to vykládám blbě, prosím, nekamenujte mě). Zda bude kvalita zvuku lepší či nikoli - to je skutečně sporné. Každopáně by mělo být takto vypálené médium lépe čitelné na většině přehrávačů. Tištěné materiály, dodávané s Yamahou CRW-F1 poukazují i na fakt, že se může vyskytnout jev právě opačný. Tedy že přehrávač může mít s takovým CD problémy (a to právě díky nutnosti zvýšit rychlost pohybu mezi médiem a laserem). Osobně si myslím, že je to velmi nepravděpodobné.

Za všechno se platí - i za kvalitu. V případě AMQR se za vyšší kvalitu záznamu platí místem na CD. Tím, že data jsou delší, vejde se jich na CD méně. Ve specifikaci je to dobře vidět - na 74 minutové CD nahrajete s AMQR pouze 63 minut.

Nyní zbývá jen říci, jaký je vlastně rozdíl mezi AMQR a Advanced AMQR (AAMQR). Je to velmi prosté: AAMQR má navíc rychlost zápisu 8× a 1× (AMQR jen 4×), AAMQR umí zapisovat i na 99-minutová média a dovoluje tak v režimu AAMQR nahrát i 80 minut záznamu - jinými slovy AAMQR zjevně podporuje overburning.

Disc T@2

Třešničkou na dortu Yamahy F1 je funkce Disc T@2 (čte se disk tatú - vysvětlení proč to tak je anglofilové chápou, ostatní prominou, že to sem nenapíšu, je to opravdu trošku složitější). Tato funkce dovoluje kreslit na CD zespodu do barviva laserem obrázky. Firmě Yamaha zřejmě neuniklo, že na některých médiích je jasně vidět rozdíl mezi vypálenou a nevypálenou částí. Chopila se tedy příležitosti a výsledkem jejich snažení je právě to, co se skrývá pod Disc T@2. Rovnou si můžeme říci několik málo základních parametrů této funkce:

Disc T@2 umí kreslit na CD obrázky ve 128 odstínech barviva a má zhruba podobné rozlišení, jako 250 DPI tisk. Říkáte si možná, že je to málo, že přeci drážky jsou výrazně hustěji a pity jsou také podstatně menší. Ano, je to tak - záznam dat dělá do barviva na CD dírky zhruba 1 mikrometr (1 µm), zatímco Disc T@2 dělá jakési čáry, které jsou tlusté 0,1 mm (desetinu milimetru). Záměr byl možná ten, že na takové detaily se asi stejně koukat nebude, nicméně při troše dobré vůle to vidět je (a já vám to v této recenzi krásně ukážu).

Další závažná fakta, která je dobré brát na vědomí ještě před tím, než se rozhodnete na své CD kreslit:

• Kreslit lze pouze na CD-R. Nelze kreslit na lisované, to je celkem pochopitelné, a nelze kreslit na CD-RW média. Osobně si to vysvětluji asi takto - CD-R médium obsahuje barvivo - a jak silně ho spálíte, tak bude vypadat. CD-RW médium obsahuje zjednodušeně řečeno něco, co dokáže mít dva stavy: krystalický a amorfní. Podle toho mechanika pozná, zda jde o pit či land (každý stav má trochu jiné odrazové vlastnosti). Něco mezi tím je obtížně definovatelné, navíc kdyby se něco mezi tím našlo, asi by se médium CD-RW velice rychle opotřebovalo a přestalo by fungovat. Navíc na vypáleném CD-RW médiu pouhým okem bez příslušného nasvícení stejně rozdíl mezi vypálenou a smazanou plochou nepoznáte - natož aby se tam dalo vměstnat 128 různých odstínů.
• Kreslit lze pouze na CD-R uzavřené, na které již není možné přidávat data. Je to celkem pochopitelné - když si nakreslíte něco tam, kam můžete ještě přidat data, záznamovou plochu si takto zničíte, a v případě, že byste si tam vypálili následně data, nebyla by čitelná (a možná by byl problém dostat se i k té čitelné části). Zda má CD jednu session nebo je multisession, na tom nezáleží, důležité je, že musí být uzavřené (nesmí být otevřena žádná (tedy ani prázdná) session).
• Výjímka: Kreslit lze na prázdné médium. Je to ošetřeno tím, že na CD je nejprve vypálena nejkratší možná stopa (což podle specifikace dělá 4 sekundy, v datech je to 600 KB, je však třeba připočítat Lead-In a Lead-Out), CD se uzavře a pak se na zbytek nareslí obrázek. Kompletně celé CD tedy nikdy nepokreslíte. Takto vypálené CD je prakticky pouze na efekt - v CD mechanice už pak nemá žádný další význam, stopa neobsahuje žádná data.
• Kreslit lze pouze na nevyužitelné místo na CD - tedy po uzavření tam, kde ještě zbyla plocha. U některých CD je to již prakticky nemožné - jsou to ta CD, která jsou zaplněna až po okraj. To bývají zpravidla DVD RiPy, zálohy MP3 souborů a podobně. Pochopitelně nemůžete kreslit na místo, kde jsou data - kdyby to šlo, data by se tím zničila a médium můžete pak použít už opravdu jen jako okrasu.
• Kreslit můžete na CD vypálené jakoukoli vypalovačkou, nemusí to být jen Yamaha F1. Není důvod, proč by to nešlo (mimochodem ověřil jsem si to, jde to). Máte-li tedy svá stará CDčka s nějakým tím nevyužitelným místem, můžete je všechny vesele pokreslit :-).
• Na CD takto nakreslený obrázek nemůžete zkopírovat na jiné CD. Nakreslený obrázek nejsou data, ale opravdu jen obrázek - jako když jej nakreslíte fixou. Jediná možnost je takový obrázek z CD naskenovat a znovu vypálit na další CD. Rovnou vám můžu říct, že skenovat nebo fotit či jakkoli převádět tyto obrázky do PC je skutečně optická alchymie. Obrázek na CD se totiž z nějakého důvod snaží chovat podobně jako holografické obrázky (a mnohdy ještě hůř) a jeho převedení do PC do viditelné formy je skutečně věc nelehká. Ovšem při troše dobré vůle jde všechno, takže i když to není přesně tak, jak to má být ve skutečnosti na CD vidět, nějaké ukázky jsem pro vás připravil. Chcete-li tedy jeden obrázek mít na více CD, budete si muset vytvořený grafický projekt uložit a použít znovu na jiné CD.
• Na již jednou pokreslené místo můžete kreslit znovu. Nelze totiž rozpoznat, zda je na CD již kresleno - nakreslený obrázek nejsou data, takže není možné vyhodnotit, zda plocha kresbu již obsahuje či nikoli. Novým překreslením existující kresby pochopitelně původní kresbu znehodnotíte a nová taky nebude stát za nic - barvivo je již jednou vypálené a moc změny ve vzhledu novým přepálením nevznikne. Takto můžete CD pokreslovat až do zblbnutí, hádám však, že pátá kresba už nebude ani rozeznatelná. Kreslit vícekrát nemá význam - navíc byste se ani netrefili - jak se médium v mechanice natočí, tak na něj bude kresleno. V tomto smyslu nelze ani navrhovat, kam přesně umístíte např. hořejšek a podobně.
• Kreslení má význam pouze na médiích, kde je dobře vidět rozdíl mezi vypálenou a nevypálenou částí. Média se zlatou barvou, světe zelenou až velmi bledou nebo úplně stříbrnou nemá smysl pokreslovat - moc toho na tom neuvidíte a oči si vykoukáte, než zpozorujete, že tam vůbec něco nakreslené je. Absolutní nesmysl je kreslit na média černá, protože ta jsou pro lidské oko prakticky neprůhledná a neuvidíte na nich téměř zaručeně vůbec nic (nebo už jste viděli alespoň rozdíl mezi vypálenou a nevypálenou částí? Já sice ano, ale potřebujete zatraceně dobrou lampu a možná i trochu odhadu a představivosti).