První generace procesorů AMD Ryzen ThreadRipper šla na trh v druhé půlce roku 2017 a efektivně vzato se jedná o serverové EPYCy připravené pro použití v pracovních stanicích. Pro AMD to tehdy byl vlastně první krok do HEDT segmentu, který s platformami ála X58, X79, X99 a tak podobně.

• Threadripper AMD neplánovala, inženýři ho připravili ve volném čase

Já sám jsem do vlaku s čipovou sadou X399 nastoupil někdy začátkem roku 2018 a to sice s nejnižším ThreadRipperem 1900X jakožto náhrada stárnoucí sestavy s AMD FX-8350 přetaktované na 4,5 GHz. AMD Ryzen ThreadRipper 1900X je jediným osmijádrovým procesorem pro socket TR4(technicky vzato SP3) a efektivně vzato nabízí podobný výkon jako Ryzen 7 1800X pro socket AM4, má samozřejmě výhodu v tom, že podporuje více RAM, má vyšší propustnost paměti skrze čtyřkanálový paměťový řadič a 64 PCIe linek třetí generace.

AMD ThreadRipper 1900X má tak osm fyzických jader a podporu SMT, tedy šestnáct vláken. L3 cache má kapacitu 16MB(8MB per čiplet) a taktovací frekvence jsou na první Zen relativně vysoké, základní takt je totiž 3,8 GHz a jednojádrový boost se vyšplhá až na 4,2 GHz. V dobách Zen/Zen+ nebyl rozdíl mezi TDP a PPT, procesor má TDP 180 Wattů, ale osmijádro reálně konzumuje trochu méně.

Na mou práci mi ThreadRipper 1900X dostačuje vlastně i dnes, ale bohužel nemá oficiální podporu Windows 11. Navíc někdy v roce 2020 jsem pořídil velmi výhodně použitý ThreadRipper 1950X. Ten má k dispozici celých šestnáct jader a jedná se tak o plně aktivní kus křemíku.

Oproti osmijádrové 1900X má dvojnásobnou kapacitu L3 cache(32MB) a 180W TDP opravdu využije. Výbava je pak prakticky stejná, přičemž taktovací frekvence jsou o něco nižší, základní takt je 3,4 GHz a jednojádrový boost až 4,2 GHz. Pokud použijeme všech šestnáct jader, budou typicky tikat na nějakých 3,4 GHz, občas trochu více.

Šestnáctijádrový ThreadRipper 1950X byl v roce 2017 nejvýkonnějším procesorem, který mělo AMD v nabídce pro základní desky s X399 čipovou sadou. Sloužil mi mnoho let velmi dobře, ale tento měsíc byl nahrazen novějším ThreadRipperem 2920X.

V roce 2018 totiž došlo na menší aktualizaci nabídky ThreadRipperů, podobně jako na socket AM4, i socket TR4(SP3) se dočkal nových procesorů, které jsou postavené na Zen+ architektuře. Žádný extrémní rozdíl to však není, Zen+ procesory jsou vyráběné 12nm procesem GlobalFoundries a mají tak trochu vyšší taktovací frekvence oproti Zen procesorům, které jsou postavené na 14nm GloFo procesu.

AMD Ryzen ThreadRipper 2920X je tedy trochu novější procesor postavený na Zen+ architektuře, k dispozici má dvanáct fyzických jader a SMT. IPC je zanedbatelně vyšší oproti předchozí generaci, ale trochu povýšily taktovací frekvence, základní takt tohoto modelu je 3,5 GHz a jednovláknový boost až 4,3 GHz, tedy o neuvěřitelných 100 MHz více. Všech dvanáct jader je ochotno tikat na nějakých 3875-3900 MHz v zátěži. TDP je pořád stejných 180 Wattů.

Bohužel, my, kteří jsme investovali do AMD HEDT platoformy ve formě X399 základní desek jsme se nedočkali stejných dobrot jako majitelé desek s AM4 socketem. Žádné ThreadRippery postavené na Zen2/Zen3 architektuře pro původní TR4 socket bohužel neexistují. Intel neměl příliš dobrou odpověď ve formě X299 platformy a v podstatě HEDT segment opustil až na nějaké občasné specialitky.

AMD Zen2 ThreadRippery vydalo s "novým" socketem a čipsety TRX40. Došlo navíc na segmentaci ve formě oficiální podpory ECC, počtu paměťových kanálů. HEDT segment jako takový značně podražil a stal se z něj do jisté míry segment pro "bohaté". Na druhou stranu se AMD povedlo prosadit na poli hotových pracovních stanic ála Lenovo P620, ale nadšenci co si staví počítače sami mají tak trochu smůlu.

A tak budu dále fungovat na Zen+, dokud mi neshoří základní deska. Naštěstí mám v zásobě desku ASUS ROG STRIX X399-E GAMING, která posloužila na testy všech tří procesorů. Vlastním samozřejmě i originální momentový šroubovák pro TR4 patici, jelikož je nedobré ji utáhnout jen tak rukou.

Pro chlazení jsem využil velmi dobrý chladič Noctua NH-U14S TR4-SP3, který je specificky určený pro obří IHS ThreadRipperů a EPYCů. Kontaktní plocha je zde velká a procesory tak lze velmi dobře chladit, teploty v zátěži jsou i přes 180W TDP velmi nízké. Z tohoto důvodu mají všechny Ryzeny generací Zen a Zen+ nastavený teplotní offset +20 až +25°C na jednom teplotním senzoru, údajně proto, aby správně fungovaly chladiče(resp. řízení otáček ventilátorů se řeší na základní desce), kde se počítá s teplotní křivkou Intel procesorů.

Je příjemné, že ASUS i na takto nepodporovanou platformu vydal tento rok novou verzi BIOSu, ta primárně řeší bezpečnostní díru LogoFAIL v UEFI firmwaru. Tento firmware jsem na desku naflashoval a dále jsem osadil čtyři 8GB DDR4-3200 moduly HyperX, jelikož procesory mají čtyřkanálový paměťový řadič a 32GB RAM na testy stačí.

Výjimku jsem udělal u ThreadRipperu 2920X, tam jsem paměti jemně zrychlil na 3333 MT/s. Mnozí pamětníci si možná pamatují, že podpora pamětí s propustností vyšší než 2400 MT/s nebyla u prvního Zenu tak žhavá. Testovaná ASUS ROG STRIX X399-E GAMING deska zlává i 3600 MT/s, což mám vyzkoušeno s ThreadRipperem 1950X, ale takto rychlé paměti jsem neměl k dispozici.

Do desky jsem osadil staré dobré Samsung SSD 970 EVO 1TB a to sice do vtipného M.2 slotu, který je orientovaný na výšku a nachází se před paměťovými moduly a procesorem. Je zajímavé vidět desku s podporou 64 PCIe linek a pouze dvěma M.2 PCIe sloty. Deska samotná má hromadu plnohodnotné PCIe konektivity, dva plné PCIe x16 Gen3 sloty, dva PCIe x8 Gen3, x4 Gen2 a x1 Gen2.

Nechybí i nějaká grafická karta, vše jsem testoval s ASUS TUF GAMING GeForce RTX 4090 24GB a Windows 10 Pro 22H2. V dalších kapitolách se dozvíte, jak si sedm let staré ThreadRippery vedou proti moderním procesorům.