Podrobný popis testu je tedy takový: Jedná se v podstatě o téměř identický test jako standardní Tutus-brutus (tedy SSDčka jsou po Secure Erase přepisována 24 hodin zcela náhodnými daty s přístupem z 50 % náhodným, zapisují se 16KiB bloky s využitím délky fronty 32). Jediný rozdíl je v tom, že na začátku každé hodiny první minutu neprobíhá místo zápisu nic. Prostě si všechna SSDčka dávají minutového šlofíka. A pak po zbytek každé hodiny dělají Tutus-brutus test, tedy 59 minut. Minutové přestávky na grafu poznáte snadno, křivky zápisu jsou zde přerušeny.

Protože většina dříve testovaných SSDček je již někde na šichtě nebo obecně v oběhu, oba SanDisky jsem srovnal s tím, co se mi takhle na rychlo dostalo do rukou: dlouhodobě týraný 40GB Intel 320 (který momentálně delší dobu týraný není, ale opět se k tomu vrátíme), SandForcový 120GB Intel 520 a hnědkou oceněný prý enterprise, lol, 120GB Intel DC S3500.

Tutus-brutus test: 24 hodin, 50% náhodný zápis, 16K bloky, 1min. pauzy v každé hodině (Graf je rolovací do stran, bafněte za šoupátko pod ním a jeďte doprava)

Upřímně: čekal jsem, že SanDisky budou díky nCache vykazovat na začátku každé hodiny po pauze větší nárůsty a že u ostatních SSDček nebudou skoro patrné. Výsledek tedy neodpovídá tomu, co jsem očekával, a abych se ujistil, že se skutečně děje to, co si myslím, udělal jsem tento test ještě jednou s drobnou, avšak celkem zásadní modifikací.

Test tentokráte probíhal pouze 4 hodiny, a to z důvodů časových a také z důvodů datových. Namísto půl minuty byly totiž vyhodnocovací intervaly pouze 5sekundové, takže kdybych to dělal celých 24 hodin, nasbíral bych 6násobné množství dat a i graf, abych v něm viděl to, co potřebuji, by byl neúnosně dlouhý. Takhle jsem měl dat stejně, jen více detailních. A ještě jedna drobnost, možná nejzásadnější: pauzy v zápisu tentokráte nebyly každou hodinu, ale každých 15 minut, a to proto, aby se alespoň jedna pauza udála ještě před tím, než bude poprvé přepsána kapacita SSD.

Poznámka: Do tohoto testu není zařazen 120GB Intel DC S3500, protože během něj spáchal sebevraždu (tedy při prvním pokusu o tento test, takže další, jehož výsledky vidíte níže, už probíhal bez něj).

Tutus-brutus test: 24 hodin, 50% náhodný zápis, 16K bloky, 1min. pauzy v každé hodině (Graf je rolovací do stran, bafněte za šoupátko pod ním a jeďte doprava)

Skutečně se mi nakonec potvrdilo to, co jsem si myslel. Technologie nCache u SanDisků neudělala to, co jsem od ní očekával. Výkon po první pauze (a ani po druhé, resp. třetí u 256GB modelu) nevykazuje žádný nárůst, je stále stejný jako před pauzou. Výjimkou byl 40GB Intel 320, protože jemu se stihla kapacita během první čtvrthodiny vyčerpat. Až teprve poté, co se SSD zaplní, přicházejí po pauzách nárůsty výkonu. Protože se tak ale děje u všech testovaných SSDček, dovoluji si tímto vyloučit, že to má na svědomí nCache.

V podstatě se mi tak vlastně nepovedlo najít test, ve kterém by se nCache nějak pozitivně projevila v porovnání s ostatními SSDčky, což mě sice mrzí, ale neumím s tím v tuto chvíli nic udělat. Jediné, co jsem schopen si odvodit, je, že v případě zaplnění SSD odhadem z více než čtvrtiny, klesne jeho výkon. Vysoký výkon srovnatelný s novým SSD, kterého jsem se dočkal po Tutus Brutus testu, si vysvětluji dobrým fungováním TRIMu, kdy po vytvoření diskového oddílu zřejmě SSD čistí buňky velice rychle (stejně tak Secure Erase je u tohoto disku až nezvykle rychlý, trvá opravdu jen zhruba sekundu, spíše i méně, až má člověk pocit, že SSDčko příkaz přijalo a jen obratem odpovědělo „jo, jasně“). SSD je tak po vytvoření oddílu ihned připraveno pracovat – jak se říká – na plný knedlík.

Každopádně mě to inspirovalo k ještě jednomu testu, už opravdu poslednímu ;-).