Když je 3D scéna připravena, dostanou jí do ruky texturovací jednotky. Ty jsou, stejně jako Vertex Shadery, čtyři. Po nanesení textur ještě zbývá doladit efekty, jako například stínování, v Pixel Shaderu.

Parhelia umožňuje nanést v jednom průchodu až čtyři textury v jedné texturovací jednotce. To je oproti GeForce4 či Radeonu 8500 pěkný skok kupředu, jelikož ty podporují jen dvě textury v jednom průchodu. Druhou stranou mince je fakt, že dnešní hry v drtivé většině využívají jen dvě textury najednou. Pokud na takovou hru Parhelia narazí, může nevyužité texturovací kapacity použít k provedení anisotropického a trilineárního filtrování bez jakéhokoliv zpomalení. Až budou hry využívající čtyř textur, bude možné dosáhnout velmi zajímavých výsledků:

Jakmile jsou textury naneseny, pustí se do jednotlivých pixelů Pixel Shader. Ten je v Parhelii ve verzi 1.3 a do verze 2.0, která je zapotřebí pro DirectX 9, mu schází větší programovatelnost a práce s čísly s plovoucí desetinnou čárkou. Jinak řečeno, Pixel Shader z Parhelie je v tomto směru na stejné úrovni, jako u GeForce4. Jen má více kroků, takže může na jednom pixelu být provedeno až pět operací a v případě zkombinování dvou pipeline umí na jeden průchod provést až deset operací. To je oproti dvoum u GeForce4 velký skok kupředu.