Podstatně zajímavější věci se děly minulý rok na poli SSD. Jde o technologii oproti pevným diskům relativně novou, my do ní s dovolením počítáme i USB „flashky“ a paměťové karty, přestože ty tvoří dvě samostatné specifické kategorie jakýchsi „ultramobilních úložišť“. Rychlost rozvoje se dá dobře ukázat i na faktu, že loni přišla už tzv. třetí generace se 6Gbit/s SATA, rychlostmi blížícími se k této hranici a solidními hodnotami IOPS sahajícími ne moc daleko ke 100K. Jedním z důkazů, že jde o trh perspektivní, je hned z kraje roku oznámení OCZ Technology, že končí s výrobou paměťových modulů, aby se mohla více věnovat právě SSD. Sliby začala naplňovat poměrně záhy, pár měsíců po tomto oznámení koupila OCZ firmu Indilinx, která se zabývá výrobou řadičů pro SSD včetně tvorby příslušných firmwarů, nedlouho poté pak od PLX koupila i tým lidí zabývající se tvorbou SoC.

OCZ VeloDrive

Kdybychom měli ještě zůstat u OCZ a jmenovat nějaké zajímavé počiny, určitě by to byly její PCI Express SSD, např. OCZ VeloDrive s kapacitou 1,2 TB pro PCIe ×8 se 130k IOPS či dokonce 4TB SSD Ibis XL do 5,25” pozice připojitelný k PCIe ×8 přes HSDL (rovněž výmysl OCZ). Dosud nejrychlejší počin od OCZ je Z-Drive R4. Zvládá až 2,8 GB/s a dosahuje úctyhodných půl miliónu IOPS. Z vyloženě netradičních řešení OCZ je určitě vhodné zmínit OCZ RevoDrive Hybrid, což je vlastně karta pro 2,5” SATA disk nesoucí „100 GB SSD cache.“ Cílem produktu je samozřejmě dosažení vyváženého poměru vysoké kapacity a rychlosti za nějakou rozumnější cenu, než jaká je stanovena třeba právě za 1TB SSD.

OCZ RevoDrive Hybrid

Zmiňme také pár (a to doslova) počinů na poli standardizačním. Kromě již zmíněné specifikace SATA 3.1, která zahrnuje mSATA určené právě pro SSD, se o jistý standard pokusil JEDEC, jmenovitě jde o UFS neboli Universal Flash Storage vycházející svým způsobem ze SATA. Jde o rozhraní pro budoucí paměťové karty, které tím, že vychází ze SATA, prozatím počítá s rychlostí max. 300 MB/s. Vedle toho pak také skupina Open NAND Flash Interface (ONFi) v čele s Intelem uvedla ONFi 3.0 s rychlostí až 400 MB/s, což se ovšem netýká přímo paměťových karet, ale samotných flash čipů, z nichž se pak budou tvořit další produkty (především pak klasické SSD).

Když už jsme u Intelu, pak je třeba říci, že jde o jednoho z největších tahounů na poli SSD hned vedle OCZ. Jistě si ještě z loňského jara vybavíte jeho SSD řady 320 s čipy vyráběnými 25nm procesem, přičemž v obavách o životnost SSD s takovými čipy pak vyhlásil prodloužení záruky na 25nm SSD Intel na pět let (tato informace pak byla upřesněna o skutečnost, že u OEM SSD Intel může pětiletou záruku zkrátit i způsob používání a s ním související vyčerpání Wear Levelingu indikovaného ve S.M.A.R.T. hodnotou Wear-Out). Brzdit pokrok by však asi byla chyba, a tak se letos setkáme s SSD na 20nm procesu, který Intel představil minulý měsíc, tyto čipy by měly mít stejnou trvanlivost jako čipy na 25nm procesu. A když už hovoříme o té trvanlivosti, pak je dobré zmínit, že Intel bude brzy fušovat i do enterprise segmentu, kam chystá HET-MLC čipy s trvanlivostí téměř jako SLC.

Kromě vedoucí pozoce v ONFi má Intel také rád PCI Express, což se s SSD snoubí v Intelově podání nejlépe ve formě specifikace NVM Express, kterou vypustil loni na jaře. Intel by tím rád udal směr budoucím SSD a my jsme sami zvědavi, kdo nakonec bude tím lídrem na trhu rozhraní vhodných pro SSD, ať už jde o rychlost, dostupnost, jednoduchost implementace či částku za případné licenční poplatky. Jinak se dá také říci, že Intel pro SSD optimalizuje i čipsety, první takový je Z68 Express, který spolu se Smart Response Technology umožňuje v podstatě softwarově vytvořit ze SATA SSD cache k SATA HDD.

• Podrobný test Smart Response Technology v Intel Z68 aneb Jak se dělá SSD cache

Něco podobného, ale trochu více univerzálního (tedy bez ohledu na operační systém) zkoušela loni také firma Marvell se svým čipem 88SE9130, který obsahuje vlastní ARM jádro schopné řešit jednak problematiku RAIDu a také právě logiku práce SSD+HDD tak, aby pokud možnost SSD zrychloval činnost HDD. Realita je u obou řešení taková všelijaká, částečně to funguje, ale na svižnost systému používajícího výhradně SSD to nemá.

• Test: Virtuální hybridní disk v podání Marvell HyperDuo na desce ASUS P8P67 Deluxe

Zapomenout bychom v povídání o SSD určitě neměli ani na firmu Kingston, která se pyšní zejména rychlými SSD HyperX. Nejen tyto produkty obsahují řadič SandForce, který je proslulý dvěma skutečnostmi: za prvé data na flash paměti komprimuje, čímž jednak dosahuje vyšších rychlostí (po zkomprimování se na flash paměť uloží menší množství dat, což trvá kratší dobu) a pak také prodlužuje trvanlivost SSD (zkomprimovaná data zabírají méně prostoru a tím pádem zbývá více prostoru na vnitřní Wear Leveling starající se o rovnoměrné opotřebovávání flash buněk).

• Test: Kingston SSD HyperX 120GB s řadičem SandForce a 6Gbit/s SATA

Kingston HyperX - otevřený

Druhá vlastnost řadičů SandForce už tak lichotivá není, složitost jejich práce vyžaduje poměrně složitý firmware, ve kterém je o to snazší udělat nějakou chybu, a tak se uživatelé SSD s řadiči SandForce mohli potýkat s problémy při práci. Sami jsme na takové problémy narazili (zatuhávající komunikace s některými SATA řadiči vedoucí v krajním případě až k pádům operačního systému), naštěstí již vyšel opravný firmware a problémy jsou tak zažehnány. Bohužel máme dojem, že to není naposledy, co jsme se s něčím takovým setkali. Při koupi SSD se vyplatí ještě více než při koupi HDD chvíli počkat na to, než za vás „early buyers“ na trhu vychytají nejzásadnější mouchy (tak jako bývalo dobrým zvykem nepořizovat si OS od Microsoftu hned po vydání, ale počkat až na nějaký ten Service Pack ;-) – výjimku tvoří Windows 7 použitelné už od samého uvedení, což bylo ovšem dáno tím, že šlo o „konečně dodělaný systém Windows Vista“).

Kdybychom měli ze všech SSD produktů vypíchnout jeden opravdu zajímavý, pak by to byla jistě řada SSD od Green House s PATA rozhraním, které mohou vdechnout nejen starým notebookům novou krev do žil. Škoda, že se s nimi nelze na našem trhu setkat, na druhou stranu asi by byl málokdo ochoten do notebooku strkat SSD v hodnotě málem takové, jako má v tu chvíli zbytek toho notebooku ;-).